Tetička

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let se dostalo stárnoucí Naskové v českém hraném filmu nabídky na několik mimořádně zajímavých dramatických rolí. Herečka, která svou kariéru započala ještě před první světovou válkou, nabídnuté příležitosti beze zbytku využila. Její noblesní dámy pokročilejšího středního věku jsou vytvářeny jako lehce nostalgické, ale vlastním vzděláním a hlubokou životní zkušeností zralé a moudré ženy, jejichž hodnotový konzervatismus je otevřen s bedlivou přátelskostí novým podnětům. Rozvaha a schopnost obklopovat se důvěryhodnými, pokud možno i přátelskými lidmi je chrání proti nejrůznějším nástrahám a lstím, jímž jsou vystavovány. V TETIČCE je takovou spásnou osobností služebný, ztvárněný mimořádně skvěle Ferencem Futuristou-Fialou. V této laskavé Fričově veselohře se v nehostinném čase německé nacistické okupace českému divákovi nabízela útěšná, laskavá podívaná, která se s úspěchem dokázala vyhnout všem pastem podlézání a obcházení jeho vkusu. Tehdy i dnes. (26.03.2008)

Tak jsem si jedné krásné neděle říkal - jestlipak dávají nějaké příjemné retro? A hle, Tetička! Ta nikdy nezklame! Rovněž jako Růžena Nasková a Ferenc Futurista. Stárnoucí, leč zajímavý milostný příběh...oduševněle napsaný životní osud a melancholické herectví...a Jiří Dohnal v roli profesůrka je bezchybný! (27.08.2003)

Tak si udělejme menší inventuru. "Vždyť já jsem vdaná" (Služebná Futurisovi na jeho oznámení, že bude dělat médium). "Co tu chcete bílit, od toho jsme tu my". (Kreuzman Smolíkovi). "Vždyť já nejsem zvědavý, to víš z domova" (Marvan Šlemrové na její požadavek, ať se jde podívat, co se děje). "Já, komerční rada?" (Nedbal Baldové na její příkaz Jdi tam!). "Tím se Felixovi chlubit nemůžou." (Šlemrová při vyzdvihování Dohnalových předností). Jinak Futurista bohužel opět nedostal moc velký prostor, co se týče vtipů, Dohnal mě překvapil svým svěžím zjevem, na 36 let nevypadal, zvlášť v porovnání se svým filmovým otcem Marvanem, který byl o pouhé 4 roky starší, nemluvě pak vůbec o jeho filmovém skorotchánovi Nedbalovi, který byl o celý jeden rok mladší. Nasková se na svou roli hodila perfektně, neboť svým tradičním poněkud neživotným výkonem vystihla polomrtvou tetičku dokonale. Abych se přiznal, zezačátku mi byla celkem protivná, jak pořád fňukala, že je sama v tom svém velkém zámku, a přitom to byla pouze její vina. Kdo nechce být sám, kdo chce mít kolem sebe spoustu lidí, musí pro to něco udělat, a né dvacet let jen pasivně vzdychat před obrazem své dávné lásky. Naštěstí to na konci pochopila. Dohnal mě taky naštval, ačkoli ve vztahu k ženám a vzhledu a chování jsme na tom podobně, jeho uháněly a mě dosud né! (02.01.2013)

„Víte, že cizí dopisy se nečtou?!“ Příjemná, nenáročná, předvídatelná (jak jinak také?) komedie, u které jsem se po celou dobu sledování usmíval. Ale vyloženě vtipných scén či hlášek, u kterých bych se za břicho popadal, tu bylo až překvapivě málo. Herecké obsazení je sice kvalitní, postavy také nejsou vůbec špatně napsané, ale spíš se u nich sází na jednoduchost a v některých případech hlavně přehrávání. Což bez hluchých míst funguje jen u výtečného Ference Futuristy, suverénního tahouna (a nejzábavnějšího protagonisty) celého filmu. Humoru také moc neprospívá přespříliš sentimentu, který do filmu vhání postavy Naskové a Smolíka, má to jistě svoje opodstatnění vzhledem k hlavnímu tématu Tetičky, ovšem zábavy to prostě a jednoduše nepřidá (stejně jako přehnaný důraz na rádoby strašidelnost). Téhle Fričově staromilské veselohře, která neurazí, příjemně uteče, ale salvy smíchu nenabídne, přiklepnu ještě slabší 4*. „Vybral jsem si vás po pečlivé úvaze…a také proto, že tady nikdo jiný nebyl.“ (22.03.2018)

Vynikající film, který nemá z hlediska své skladby a struktury vyprávění, v meziválečné a protektorátní veselohře obdoby. Kouzelně sentimentální atmosféru doplňuje starý strašidelný zámek s personálem, který hned tak někde nenajdete ("Víchová má mísu v ruce a půjde otvírat"), Ferenc Futurista dominuje a plně ukazuje rozsah svých možností. Na velké lidské ploše hrající Růžena Nasková a František Smolík tvoří příjemnou paralelu k hamižným příbuzným v neodolatelném a přitom jemně odstíněném podání, pro každý typ rozdílném. A pochopitelně tu nesmí chybět zmoudření a nalezení životního cíle. Martin Frič si osvojil prostředky soudobé režie a dokázal je přiměřeně a hlavně smysluplně používat. Místy snad trochu nepřiměřeně staromilské, ale to už tak nějak patří k věci. Velmi dobrý hudební motiv. Na Tetičku - nedám dopustit. (28.05.2004)