Režie:
Miroslav JanekScénář:
Miroslav JanekKamera:
Miroslav JanekHrají:
Drahomíra VihanováVOD (1)
Obsahy(1)
Dokumentární snímek M. Janka je celý věnován osobní výpovědi filmařky Drahomíry Vihanové (*31. 7. 1930 – †10. 12. 2017). Jako začínající režisérka se ocitla na chvostu nové vlny šedesátých let a její celovečerní debut se kvůli zásahu moci dostal k divákům až po dvaceti letech. Následně se etablovala především jako jedinečná dokumentaristka a pedagožka. V poutavém leč v mnoha ohledech bolestném vyprávění ženy, pro niž byl film nade vše, defilují její osudové životní vzestupy a pády. Tři nepovedená manželství, bezdětnost a nedořešený vztah s maminkou jsou daní za skutečnost, že podřídila celý svůj život filmové tvorbě. Přesto její tři stále intenzivní a vnitřně naléhavé celovečerní filmy (Zabitá neděle, Pevnost, Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba) vždy přinesly své autorce jen trápení a zklamání. První z nich putoval ihned do filmového trezoru, další se setkal s diváckým i kritickým nezájmem a dnes připomíná režisérce nesplacený životní dluh, premiéra posledního se změnila ve veřejnou popravu upřímné vize. Nezpochybnitelné postavení však mají její filmy dokumentární, které začala zprvu s nelibostí točit v sedmdesátých letech po dlouhodobém zákazu činnosti. Drahomíra nad nimi vždy jen mávla rukou – gestem, které v sobě patrně skrývá jistou hořkost nad nesplněnými sny. Filmů samotných se však netýká. Dovedla totiž o nich před kamerou mluvit s velkým zaujetím a z jejího vyprávění je patrné, že do nich investovala ohromné množství času, energie a tvůrčího elánu. Témata jednotlivých dokumentárních filmů dokázala v portrétu velmi jasně formulovat a klást je do souvislosti s tématy (a traumaty) svého vlastního života. Ve snímku jsou ukázky z těchto a hraných děl dovedně splétány s poněkud hořkým životním příběhem nikdy nerezignující režisérky, s nímž se obrazově i významově prolínají. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (11)
Celovečerní dokumentu Umanutá pojednává o životě a díle české režisérky Drahomíry Vihanové. Mapuje filmové neúspěchy a zklamání, kterými si paní Vihanová během svého tvoření prošla a také její životní pouť – od momentu, kdy vyrůstala u prarodičů, až po současnost. Dokument byl velmi depresivní, a chvílemi jsem už prahla po tom, aby byl konec. Navíc jsem nechápala, proč autoři tak často zobrazují neuvěřitelně zničené nehty paní Vihanové. Byl to záměr? Chtěli tím zobrazit zničenost celého osudu režisérky? Nevím, rozhodně to na mě ale působilo odpudivě. Obecně mívám dokumenty ráda, tenhle mě ale rozhodně nezaujal. ()
Je vidět, že Drahomíra Vihanová je dost zajímavá osobnost, takže ani nebylo nutné používat tolik jejího filmového materiálu (obzvláště z jejího posledního filmu, který snad chápe jen autorka samotná). Stejně je to spíš její portrét jako člověka, než jako filmařky. Takže je univerzálně pochopitelný i pro lidi, kteří neviděli jediný její film. ()
Až příliš jsem se v ní zrcadlil, o to víc sám sebe proklínám, že jsem o ní dosud nevěděl. Úžasný portrét! ()
Slovenský ekvivalent slova "umanutá" je "uvzatá". Uvzatá režisérska Drahomíra Vihanová. Jej životná skepsa nad rozliatym režisérskym mliekom je minimálne tak veľká ako jej dôrazný prísny hlas. Jej zádrapčivosť voči sebe samej je rýpavo nepríjemná, podobne ako pohľad na jej zhrubnuté polámané nechtiská. Nečakajte analýzu jej filmov, spomínanie na spôsob nakrúcania. Pár záberov z jej filmov sa divák dočká, no toto je predovšetkým o mentálnom naladení režisérky po osemdesiatke, ktorá začína ľutovať, že filmu, v ktorom nedosiahla hviezdnych výšav obetovala všetko iné. Napríklad pôrod a výchovu dieťaťa či stabilnú rodinu. Ukazuje sa, že absolútna zaťatosť a neústupčivosť v mene dosiahnutia tvorivých výsledkov a dosiahnutia všeobecného uznania vedie k nadprodukcii obdobne zatrpknutých typov. To sú takí tí nepríjemní dedkovia a babky, čo si nespokojne čosi brblú v električkách o vulgárnej mládeži. Namosúrene komunikujú v obchodoch a nesústredene mrmlú čosi o skaze sveta, ktorý postráda zmysel. Hľa, k čomu neraz vedú nezdravo vysoké profesné ambície! ()
Ale pokud si jen chcete zlepšit náladu, tak raději koukejte do zdi... Někdy mám dojem, že tito "unikáti" (Krejčík, Chytilová, Vachek, Vihanová) by neměl režírovat vlastně vůbec nikdo vyjma jich samotných. Jenže, na koho by pak zbyla nutná korekce přebujelého materiálu... S trochou nadsázky se dá říct, že Vihanová je minimálně stejně vtipná jako otrávená. Problém je v tom, že její frustrace pomyslně štípe a útočí všemi směry, takže těžko najde příliš chápavých duší. Janek je naštěstí vtipný kus chlapa, co občas vytáhne únikový bonmot a vyzařuje chápavost, což je pro podobně citlivý projekt to nejdůležitější. Není těžké pochopit, co reálně nepříliš známou autorku trápí. Popisuje nesplněné sny, posléze ty, které na prahu naplnění uzmula cizí moc, a většinou bourá stesk polohou těžkého cynizmu a drsných vyjádření. Nemůžu si pomoct, ale vnímám to spíš jako formu obrany. Nečekejte důkladný rozbor konkrétních filmů, některé se zmíní pouze okrajově, jde o vyprávění Vihanové života, vlivů a způsobu přemýšlení. Ne snad, že by nebyl zajímavý, jen dost štípe... (MFF KV 2012) ()
Reklama