Děti svého věku
Les Enfants du siècle
Deti storočia
The Children of the Century
The Children of the Century
The Children of the Century
Režie:
Diane KurysKamera:
Vilko FilacHudba:
Luis BacalovHrají:
Juliette Binoche, Benoît Magimel, Stefano Dionisi, Robin Renucci, Karin Viard, Isabelle Carré, Patrick Chesnais, Arnaud Giovaninetti, Michel Robin (více)Obsahy(1)
George Sandová se stala nesmrtelnou díky talentu a odvaze psát o všem, co chtěla. Juliette Binocheová a Benoit Magimel v příběhu o lásce a smrti... Francouzský film Děti svého věku je příběhem o vášnivé lásce George Sandové a Alfreda de Musseta. Když se tito dva spisovatelé poznali, byli již slavní a ani jeden z nich už nedoufal, že potká velkou lásku. A přesto spolu zažili vztah, který je povznášel a ničil zároveň a který je poznamenal až do konce života. George Sandová se narodila v rodině napoleonského důstojníka, byla dána do klášterní výchovy, ze které ji vysvobodila její osvícená babička. Díky ní poznávala Aurore Dupinová, jak se původně jmenovala, literaturu, filozofii, babička v ní podporovala touhu stát se nezávislou. V manželství s nevzdělaným venkovským šlechticem vydržela Sandová devět let a pak utekla i s dětmi do Paříže. Zde se uprostřed studentů, intelektuálů a umělců setkala s Mussetem a začala svou spisovatelskou a novinářskou práci. Vzhledem ke svému původu a společnosti začala tato nezávislá a hrdá žena používat pseudonym George Sandová. Od té doby, kdykoliv hovořila svým jménem nebo o sobě psala ve svých dílech, používala mužský rod. Její nezávislost a nespoutanost popuzovala nejrůznější kruhy, rodina Musseta se ostře stavěla proti jejich vztahu. Utekli spolu do Benátek, ale tam jejich vztah skončil téměř tragicky. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Podobny filmy mam celkem rad, ale tohle bylo bohuzel takovy o nicem. Prvnich dvacet minut sem si rikal, na co si to reziser hraje, vubec jsem se neorientoval v deji a ten skakal par let dozadu, par dni dopredu, rok dozadu atd. Nastesti se to pak uklidnilo a v momente, kdy se Magimel potka s Binoche, tak je to pribeh jen o nich. Sice jsou oba spisovatele, ale maximalne clovek vidi sem tam neco cmarat Binoche, to je tak vse. Cely je to jen o tom, jak se stridave hadaj a udobrujou a trva to 135 minut. To vse v docela televiznich kulisach. Ale musi se uznat, ze i kdyz je film desne dlouhej a deje se tam furt dokola to samy a za celou dobu se charaktery postav nikam neposunou, tak film nenudi, na cemz maj asi nejvetsi zasluhu prave paradne hrajici Binoche a Magimel, na druhou stranu, ji to neslusi a jak se furt oblika jako chlap je otravny a on furt vyvadi a je taky otravnej. ()
Dílo Alfreda de Musset je skutečně moderní a nadčasové, zatímco z románů Sandové jsem, myslím, žádný nedočetla. Z tohoto filmu, možná proto, že jej režírovala žena, bych ale mohla mít pocit, že zajímavější osobností byla právě emancipovaná výstřednice v podání oproti skutečnosti zbytečně hezké Binochetové. Každopádně Benoit Magimel je v roli básníka velmi dobrý. Co mi na tomto filmu ale skutečně vadí, ačkoliv bych to jindy přešla, jsou zásadní faktografické nepřesnosti. 70% ()
To, že Alfred de Musset, chlípník, prostopášník, zhýralec, zatracenec a naprostý cynik, byl velice dobrým spisovatelem, pochopí každý po přečtení jakéhokoli jeho díla. Avšak jestliže se pokusíme oprášít některý z nesčetných románů George Sand, dojdeme pouze k závěru, že tato nevzhledná, nekultivovaná a věčně neupravená, namyšlená feministka byla navíc zoufale průměrnou literátkou a její díla opravdu nestojí za to, aby se s nimi dnes někdo zaobíral. Jako feministka je ovšem zajímavá. Snímek podává svůj příběh dost zajímavě a zručně. Atmosféra doby není také vystižena nejhůře. O "literárně-historický" dokument se ovšem nejedná. ()
Jen ti, co se milují, věrnost lásce tělu i duši slibují. Láska je dar z nebes, láska je sud prachu, leč není bez žalu, vzdechu. Právo první noci nás ohluší, je jako sonáta milostných rozkoší, báseň pošeptaná do uší, do vlasů vpletená poetika šarmu vášnivosti. Já teď řádky píši Vám. Mé milé, nejmilejší z dam, slova do veršů poskládám. Všechny louče v pokoji pozhasínám. S ní obdivovat budu krásy rán, žárlit i pohrdat. Milenci v zátiší, dva živly osudem protnutvší. ()
Film o dvou lidech kteří se sejdou, rozejdou, sejdou, rozejdou, sejdou a nakonec rozejdou, Nekouká se na to špatně (dočkáme se i pár holých zadků a prsů), herci hrajou mírně nadprůměrně (a jsou mírně podprůměrně nadabováni), ale je to šíleně natahované (takže jsem smrt hlavního hrdiny doprovodil radostným výkřikem) a závěrečný proslov hrdinky na hřbitově je tak příšerný, že dávám nakonec hvězdičky jen dvě. ()
Reklama