Tři barvy: Modrá

Kieslowski dokazuje, že je nejenom vnímavá a citlivá osobnost, ale také tvůrce s výrazným obrazovým cítěním. Spousta scén, které by se klidně daly odvyprávět "obyčejným" způsobem, aniž by utrpěl jejich význam, se pod režiserovýma rukama stávají až uměleckým zážitkem. I kostka cukru rozpouštějící se v kávě může být krásná :o) Ale popravdě řečeno, hlavním tahounem tady není Kieslowski, ale božsky hrající Juliette Binoche, její úsporné herectví, které, ač oproštěno od expresivních výrazů (chce se říci bohudík), přesto sálá emocionalitou a vnitřní silou. Věřil jsem jí všechno. 5* si nechávám, až co ostatní ´barvy´(ještě jsem neviděl). Třeba mě ten pravý vrchol ještě čeká :o) (27.03.2006)

Výkon Juliette Binoche bol ohromujúci! Divák sa dokáže dokonale vcítiť do jej postavy a nechá sa uniesť jej hereckým talentom, boli chvíle keď som cítila obrovský pocit úzkosti, smútku a hnevu... Krásny filmík o psychike a vzťahoch. A oceňujem, že ČT zaradila Kieslowského trilógiu do svojho vysielania!!! (14.05.2008)

Kieślowski se rozhodl svoji barevnou trilogii začít nejdramatičtějším příběhem ze všech a myslím, že to byla dobrá volba. Juliette Binoche hraje vdovu po hudebním skladateli naprosto bezchybně a zcela mě vtáhla do svého posmutnělého světa, který je povětšinou tichý, ovšem tu a tam ho přece jenom něco naruší – melodie stejně opuštěného pouličního flétnisty, útržky manželovy nedokončené skladby, bývalý přítel, před nímž se Julia pokusila utéct stejně jako před zbytkem světa, nezvaná myší rodinka v bytě, návštěvy u matky… Stejně jako modrá barva je tenhle příběh sice především chladný, ale zrovna tak má i řadu odstínů, které je třeba prozkoumat, protože co když mezi nimi najdeme jeden, který bude tisíckrát lepší než všechny ostatní barvy světa? Kromě režie a herců je třeba pochválit i Preisnerovu vynikající hudbu stojící minimálně za polovinou působivosti. Jen kdyby to občas nebylo tak roztahané. (20.11.2011)

Krzysztof Kieslowski prišiel so zaujímavým nápadom tejto trilógie, no už prvý diel na mňa nijak zvlášť nezapôsobil. Podľa mňa obyčajný umelecký film o žene, ktorá prišla o rodinu a snaží sa s tým vyrovnať. Pomáha jej v tom zistenie nevery svojho muža, aj keď ju to asi zranilo. Z úvodu na mňa nepresvedčivo pôsobil výkon Juliette Binoche, najmä pri zistení, že jej rodina je mŕtva. Neskôr sa to zlepšilo, no že za toto ju chválili, tak to by som si nepomyslel. Ani za psychologický by som tento film asi veľmi nepovažoval, hudobne, farebne, kamerovo, proste efektne to bolo fajn, no podľa mňa príliš obyčajný film. (16.06.2013)

Zatiaľ som videl z trilógie červenú časť a modrú považujem za rovnako dobrú i keď výrazne inú. V modrej je dominantná psychológia, výtvarné cítenie, hudba a rýdza filmárčina. Aj keď príbeh samotný nie je príliš nosný a nebol mi ničím blízky, vychutnával som si však jeho pomalé plynutie ozvláštnené krásnymi zábermi kamery, príťažlivým hudobným motívom a samozrejme dobre obsadenou Juliette Binoche. Už sa teším na poslednú, bielu farbu namiešanú Krzystofom Kieslowskim. (01.09.2014)