Tři barvy: Modrá

Zatiaľ som videl z trilógie červenú časť a modrú považujem za rovnako dobrú i keď výrazne inú. V modrej je dominantná psychológia, výtvarné cítenie, hudba a rýdza filmárčina. Aj keď príbeh samotný nie je príliš nosný a nebol mi ničím blízky, vychutnával som si však jeho pomalé plynutie ozvláštnené krásnymi zábermi kamery, príťažlivým hudobným motívom a samozrejme dobre obsadenou Juliette Binoche. Už sa teším na poslednú, bielu farbu namiešanú Krzystofom Kieslowskim. (01.09.2014)

Musím zopakovat to, co jsem napsal u Červené: dokonalý a bezchybný film. Červená sice stojí o stupínek výš díky své větší komplexnosti, ale i v Modré prakticky každá věta, replika, dialog představuje hlubokou myšlenkovou studnu, prakticky každá scéna má svou pocitovou barvitost, v tomto případě ve vážných hřmotných tónech depresivních modrých odstínů... Moc se těším na Bílou a přes extrémně vysoká očekávání nějak ani nemám strach, že bych mohl být zklamaný. (04.09.2009)

Patřím mezi povrchní jedince, kteří svědomitě ignorují výtvarnou stránku filmu, předvídavě se vyhýbají kontaktu s vážnou hudbou a při sledování filmů zásadně odmítají trpět. Za danných skutečností neměla mít Modrá příliš šancí stát se mou oblíbenou barvou, ale smutné, chladné a zároveň odhodlané oči Juliette Binoche mne donutily k tomu, že jsem těžkou životní situaci spokojeně prožil po jejím boku na proleželé matraci. (07.11.2012)

Všetky Kieslowského filmy majú dušu!!! A majú v sebe toľko skutočných emócií,vnútornej dynamiky a fantasticky vykreslenej psychológie postáv ako pät holywoodskych drám dokopy.Modrá nie je výnimkou...Fantastická Juliette Binoche,no a čo je úplne geniálne, je Kieslowskeho hra s detailami, kde na prvý pohľad nepodstatný záber kamery alebo rekvizita má určitú výpovednú hodnotu a núti k zamysleniu sa. Ale to divák okrem očí musí "otvoriť" aj mozog a srdce. "Modrá" je ešte o čosi lepšia ako "Červená"a už sa teším na "Bielu":) (28.03.2006)

Kieslowski dokazuje, že je nejenom vnímavá a citlivá osobnost, ale také tvůrce s výrazným obrazovým cítěním. Spousta scén, které by se klidně daly odvyprávět "obyčejným" způsobem, aniž by utrpěl jejich význam, se pod režiserovýma rukama stávají až uměleckým zážitkem. I kostka cukru rozpouštějící se v kávě může být krásná :o) Ale popravdě řečeno, hlavním tahounem tady není Kieslowski, ale božsky hrající Juliette Binoche, její úsporné herectví, které, ač oproštěno od expresivních výrazů (chce se říci bohudík), přesto sálá emocionalitou a vnitřní silou. Věřil jsem jí všechno. 5* si nechávám, až co ostatní ´barvy´(ještě jsem neviděl). Třeba mě ten pravý vrchol ještě čeká :o) (27.03.2006)