Tři barvy: Modrá

Zatiaľ som videl z trilógie červenú časť a modrú považujem za rovnako dobrú i keď výrazne inú. V modrej je dominantná psychológia, výtvarné cítenie, hudba a rýdza filmárčina. Aj keď príbeh samotný nie je príliš nosný a nebol mi ničím blízky, vychutnával som si však jeho pomalé plynutie ozvláštnené krásnymi zábermi kamery, príťažlivým hudobným motívom a samozrejme dobre obsadenou Juliette Binoche. Už sa teším na poslednú, bielu farbu namiešanú Krzystofom Kieslowskim. (01.09.2014)

Na povrchu může tohle dílo působit jako minimalistický příběh, ovšem z té méně nápadné vnitřní strany je pompézní a srdce drásající. Celý film provází nenapodobitelná, ale těžko uchopitelná atmosféra doprovázena všudypřítomnou modrou barvou, přesně vystihující charakter hlavní hrdinky v působivém podání Juliette Binoche. (19.05.2008)

Hluboký příběh, o tom, jak se člověk vyrovnává s velkou životní tragédií. Někdy už mi připadá, že platí pravidlo, "když máš málo peněz, natoč ponuré drama". A daří se to. Film upoutává přdevším velmi dobrou psychlogizací postav, než dějem nebo nějakými filmovými extrabuřty. Hlavní herečka je myslím skvělá, právě ta mě na filmu asi nejvíce zaujala. (19.05.2008)

Juliette na mňa vždy pôsobila takým chladným a tajomným dojmom, a aj keď niekedy hrala ženu s citmi, tak som jej ich nejako neverila. Táto rola jej naozaj sadla. Všetko som jej verila, ten šok z novej situácie, to ako chcela zabudnúť a ako sa chcela odstrihnúť z minulého života. Spojenie príbehu, skvelých záberov a predovšetkým hudby sa Krzysztofovi naozaj vydarilo na výbornú. (12.06.2015)

Těžké rozhodování - Kieślowski je geniální scénárista, v průběhu filmu mě fascinovaly dokonalé perličky minipříběhů, detailů, chování. Horší je to s celkem, hlavní linii, která mě prostě postupně přestala zajímat. Podobně jsem na rozpacích, pokud jde o technické provedení - uhrančivá kamera, ze které mi doslova běhal mráz po zádech, skvělý střih a hudební režie,všechny tyto klenoty mi paradoxně kazila Preisnerova hudba, těžký, betonový monolit. Film tak přes svou univerzálnost a vyspělost stále trpí klasickým neduhem polské kinematografie - těžkopádností, patosem a divadelní afektovaností. Dobře, tak jsem si zahnidopišil, ale teď vážně - tohle musíte povinně vidět, je to klenot evropské kinematografie. (21.04.2009)