Neodcházej

I když snímek ukazuje některé zajímavé postřehy co se týká vztahových momentů, bohužel upadá na zásadní slabině a tou je ústřední dvojce. Těžko můžete nálezt sympatie k oběma postávám, neb oba se sobecky orientují jen na sebe a ten druhý je tam vždycky navíc. Tím pádem celé melodrama dostavá dost pofiderní nádech. Když to shrnu, příběh o dvou parchantech, kteří dobře věděli, že vyjebávali s tím druhým a světe div se, ono to nevyšlo ;-) (15.03.2016)

Film má docela slibný příběh. Najde se několik scén s velkým emocionálním potenciálem např. Erik + Paul + prostitut. Jenže všechno nakonec vyznívá hrozně ploše a nevýrazně, není cítit žádné drama, žádné emoce, které by takhle komplikovaný vztah nejspíš v reálu přinášel. Navíc to mezi hlavními hrdiny vůbec nejiskří, to že to má být láska, kdy jeden nemůže bez druhého být a Erik je pro Paula ochoten hodně udělat - to prostě z filmu necítím, nejsem schopná jim to uvěřit. Herecké výkony bohužel za moc nestojí, Thure Lindhardt ještě jakž tak jde, ale výkon Zacharyho Bootha je hodně slabý. Lepší herci by určitě dokázali zakrýt nedostatky scénáře. Jo a skoro bych zapoměla ještě jednu připomínku - příběh se má odehrávat v průběhu přibližně 10 let - tudíž na věrohodnosti moc nepřidává fakt, že se ani jeden z hrudinů za 10 let vůbec nezměnil. (10.04.2014)

Existuje množství snímků, které dostanou čtvrtý rozměr, pokud se vidíte s tvůrcem, mluvíte s tvůrcem, popřípadě se dopředu podrobněji seznámíte se samotným snímkem. Nový film Iry Sachse je přesně ten případ. Ve výsledku (a pokud odhlédneme od faktu, že snímek je zčásti autobiografický - od čehož se odhlíží těžko) jde o nijak objevné téma ničivého a složitého vztahu - ačkoliv, který vztah je jednoduchý. Jak Ira Sachs řekl, v dnešní době už nemá potřebu svým snímkem křičet "jsem gay a nestydím se za to", Neodcházej je proto spíš studií vztahu plného zamlčovaných pravd i nepravd, drogové závislosti a lásky (a je jedno, jestli v hlavní roli máte bi/homo/hetero/ či trans/sexuály). Bohužel, vztahová dramata nejsou ničím výjimečným - zpracovat je objevným způsobem vyžaduje hodně umu. Ira Sachs se s tím popral s neskutečným zápalem, v mých očích se ale deset let slilo v jednu vztahovou sekvenci trvající přibližně dva roky. I přes vynikající herecké výkony jsem často nepostřehla tu proměnu odehrávající se, podle slov Iry Sachse, v očích hlavních postav, a já tak místy nevěděla, kde jsme, či co se dělo po tu dobu, kdy jsme s postavami nebyli. I přesto snímek s odzbrojující jistotou a lehkostí prochází vztahovou hrůzou i nádherou, v mašinerii hollywoodských dramat plných křiku a krabic zmrzliny je jemný a nenásilný, a v neposlední řadě má k dispozici nádherně padnoucí soundtrack Arthura Russella. (30.06.2012)

Příběh velké lásky, která se nakonec stala příliš slabou na to, aby překonala všechna úskalí a lidská protivenství. Strohá, civilní forma, rámovaná také časosběrnou posloupností děje, se v určitém ohledu jeví zbytečně strukturovaným pásmem, v němž je psychologie titulních hrdinů nahrazena přemírou anorganických vsuvek. Přesto jako celek nelze toto silné dílo nevnímat pozitivně. Mimochodem, lesk tomu dodávají vynikající herecké výkony Thura Lindhardta a Zachary Bootha. (31.07.2015)

Keep the Lights On musel vyhrát Teddy Award jedině proto, že tuhle cenu dostane i hlavní postava ve filmu. Jinak to nevidím. Nudné, roztahané, nesrozumitelné, splácané. Právník je smažka, co nosí hipster plátěnou tašku, a jeho přítel ukníkaná chudinka, která má filmovou vizi a velké srdce. Příběh rozkladu jednoho vztahu. A dál? Nic. Dialogy žádný zázrak, zpracování nijaké. Tady se ukazuje, jak vyčůraná queer kinematografie může být. Kdyby byl tenhle snímek o muži a ženě, producenta bude hledat těžko, protože nic nového nepřináší, leda vás vyděsí, když zjistíte, že utrpení jednoho vztahu může trvat málem deset let (a stejně se nic moc nevyřeší). Od filmu očekávám originalitu, pokud to není zrovna blockbuster, tady jsem na ni čekal marně. (16.06.2013)