Amatér

"Ve třiceti uvěřil v Boha. Skončil tragicky - stal se knězem," varuje nadřízený Stašek svého mladšího kolegu, který právě prožívá vášnivý vztah s kamerou (a žena zatím - ne neoprávněně - žárlí). Kieslowského film je rozvedením Staškova dvojznačného varování, příběhem další takové tragédie (nebo "tragédie"?), jen ne na poli dráhy duchovní, ale umělecké. (25.02.2014)

Zajímavý film s velmi dobře typizovanými postavami (zvláště komunističtí funkcionáři). Pokud měl na mysli Kieszlowski v závěru divákovi sdělit, že každý, kdo chce něco zlepšovat, musí vždy začít u sebe, pak jeho poselství platí vždy, bez ohledu na režimy. Tyto polské filmy socialistického období jsou zajímavé tím, že sice přímo neodkazují na otázky víry a zodpovědnosti před Bohem, ale vedou k hlubokému zamyšlení... (07.09.2007)

Naprosto dokonalá filmařina. "Amatér" je v t nejjednodušší rovině příběh o tom, kterak si jeden nemotora koupí kameru, aby dokumentoval svou milovanou rodinu a nakonec propadne nové vášni do té míry, že o tu rodinu přijde. Tečka. Kieslowski byl ale příliš inteligentní na to, aby se omezil na pouhé hořko-sladké drama. Je to také příběh o tom, jak rychle se lidé mění a zavrhují své hodnoty - v případě titulního amatéra těmi impulsy byl nový koníček, ale také první chuť úspěchu a pokušení, která z něho vyplynula. Objevuje se zde také téma rozkolu mezi životními prioritami partnerů - konfliktu mezi jistotou a divokou improvizací, nudou a adrenalinem. Opravdu by mne zajímalo, kolik autobiografických prvků sem režisér propašoval. Poslední záběr je pak krásnou, klasickou pointou příběhu člověka, který zavrhl svůj svět a není schopen si najít náhradu. (30.10.2010)

Nádherný film o filmu, o filmovém médiu a o nadšení, které z něj pramení... Ať je člověk Zanussi, nebo dělník z horní dolní, vždycky mu někdo bude říkat, co nesmí točit. Tenhle film říká o filmu strašně moc a to velmi bolestivým způsobem. Zároveň v tom vidím manifest i esej, poctu tvůrce divákům.. Moc příjemný (a zároveň nepříjemný) zážitek. Kieslowski mě zřejmě neumí zklamat. (17.09.2010)

Natočit na kameru své dítě, dělníky při tenisu v pracovní době, spokojeného liliputa ve fabrice či sprintující pohřebák? Tak se dá také začít s filmařinou, ale já bych patrně otevřel svou filmografii monumentálním výbuchem Karlštejnu, intergalaktickým útokem ufonů na mormonskou misii v Utahu nebo soubojem Godzilly s Maxipsem Fíkem na Velké čínské zdi. Pokud bych ovšem vlastnil prehistorickou kameru příšerné kvality, tak bych rozhodně nedráždil systém točením nenahozené fasády pošty zezadu, ale věnoval bych se rodině. Pan Mosz si však vybral vlastní cestu, na které poznal cenu svého pochopení a být přítomen jeho prozření nebylo vůbec špatné. (16.09.2013)