Já, Olga Hepnarová

Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (03.05.2016)

Vadila mi na tom nejedna věc. Jak každá druhá scéna „jakože artově“ trvala o pár desítek vteřin déle, aniž by to bylo opodstatněné tím, že by říkala něco nového. Postsynchrony, které sice jsou vysoko nad tuzemským „standardem“, ale stejně speciálně v emočně vypjatých scénách bije do uší, jak dabérka není na stejné vlně jako představitelka hlavní role. Že oběti nejsou alespoň zmíněny jménem, že je to až příliš velká sázka na jistotu odkoukaná u úspěšných vzorů (ano, v mnoha ohledech to kráčí ve šlépějích Idy)… No, hodně by toho bylo. Přesto se mi autoři dostali pod kůži. Má to vynikající podprahovou tenzi à la Capoteho/Brooksova klasika, v našem filmu takřka nevídaný fakt, kdy autoři nemají zapotřebí vše říci slovy jak v rozhlasové hře, několik neskonale silných scén (v čele s rozpravou s obhájcem), celková ambivalence nechávající mnohé čistě na divákovi a především výtečnou Olszańskou, která to s přehledem táhne i v problematičtějších úsecích. (29.03.2016)

Hodně dlouho sledujeme nudný život sociopatky. Tvůrci podléhají omylu, že svoji tvůrčí impotenci zamaskují několika uměle protahovanými lesbickými scénami. Nezamaskují. Valná většina filmu za moc nestála a byla značně nudná. O to více vynikne těch několik světlých okamžiků, v nichž Hepnarová filozofuje. Ty by mne dokázaly i přesvědčit, že na film má cenu se dívat. Závěrečná proměna Hepnarové v schizofrenického magora shodila složitě získaný dobrý dojem ze scén u soudu. (03.09.2016)

Film z jiné doby, z jiného světa, zcela mimo kontext české tvorby, což je jedině dobře a jde o největší plus Olgy. Už jenom to, že je ten film nezkažený, je zázrak, ale on je dokonce docela dobrý. Sice mi to chvílemi přišlo jako přehlídka adekvátních a správných řešení spíš než jasně směřovaný film, ale na druhou stranu... ono to bohatě stačí a mít tu tenhle art evropských parametrů potěší. (23.02.2016)

Veľmi fajn festivalovka, ktorá nenaštve no aj tak ide rovnako ako väčšina spiaznemých filmov jedným okom dnu, druhým von. Chcelo by to v prvej polovici pritlačiť na pílu a dať Olge viac dôvodov na nenávisť voči ľudom. Objasnenie motivácií totiž prichádza až príliš pozde. Ale inak sa mi to celkom páčilo. Formálne precízne , herecky výborné, príbehovo silné a nuda to väčšinou tiež nebola. 7/10 (22.06.2016)