Dekalog
Dekalog, cztery
Obsahy(1)
Čtvrté přikázání Cti otce svého a matku svou nachází v tomto komorním filmu složité zdůvodnění. Po odletu otce (Janusz Gajos) na služební cestu najde vysokoškolačka Anna (Adrianna Biedrzynska) v bytě obálku. V dopise své zesnulé matky vyjde najevo, že Michal není jejím otcem. Šokující zjištění ji přivádí do rozpaků: žila a žije s cizím mužem, kterého milovala a miluje opravdu jen jako otce? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Čtyři hvězdy si film určitě zaslouží, i když musí přiznat, necítil jsem se při něm dobře. Dávám tedy přednost (jakési) objektivitě před vlastním (subjetivním) vztahem k tématu. A přitom je to téma naprosto vzrušijící: Anna a Michal žijí svůj život v (incestuální) lži, která dalekosáhle ovlivňuje jejich život. Když se vyskytne možnost poznat pravdu (a tedy možnost korigovat svůj život podle ní), společně ji odmítnou. Společně se rozhodnou, že pravdu znát nechtějí, že jakékoli narušení statu quo ante, jakýmkoli směrem (etablování vztahu otec-dcera nebo drastická změna na milenec-dcera), může fatálně narušit křehkou ekvilibristiku jejich vztahu. Pozn.: Přitom samozřejmě nesmíme zapomenout na lest (záměna pravého dopisu za falešný), ke které se Anna uchýlí, aby jejich vztah eskalovala, a která vlastně tvoří osu celého příběhu. ()
Taková poloincestní záležitost, která je určitě zajímavým námětem k zamyšlení. Vztah otce, respektive otčíma a jeho dcerky, respektive nevlastní dcerky, který byl odpradávna něčím trošičku intenzivnějším a trošičku jinším, než by snad bylo bývalo přípustné v běžné rodině. Slečně se strašně fuj účesem si vysnila obsah dopisu od zesnulé matičky a provedla velice hanebný čin, kterým na plné čáře porušila 4. přikázání. Takhle tedy ctění matky své rozhodně nevypadá. Líbila se mi psychologie mezi hlavními hrdiny, ale přiznám se, že mě zpracovávané téma úplně neoslovilo. ()
Tak trochu opak předchozího dílu, který k němu má zároveň nejblíž. Oběma totiž chybí trest, jenže kde třetí epizoda zobrazuje postavy, které bez něj nedojdou žádného ponaučení a své chování nijak nezmění, ve čtvrtém si naopak samy projdou malým očistcem, který zkouší meze jejich chování, a z něj vyjdou čistší. Podobně je to i s jejich chováním. Kde předchozí přikázání ukazovalo nepochopitelně se chovající charaktery jako Z pera básníka, kterým teprve závěrečná pointa propůjčila uvěřitelnost, skoro celý následující díl téměř vědecky zkoumá psychologii otce a dcery, ale zvláštní a trochu křečovitý konec na té reálnosti trochu ubírá. Přesto díky tomu, s jak extrémní situací zde Kieslowski konfrontuje jednoduché etické pravidlo je pro mě tato epizoda jednoznačně nejlepší z celého autorova desatera. ()
Rozhodně to není díl, který budu považovat za nejlepší, ale když jsem se na to koukal a sledoval jsem to téma, tak jsem si říkal, že je to docela odvážné, ale zároveň jsem si říkal, že by bylo možné pojmout to i trochu jinak. Přesto z toho Kieślowski vyšel tak, aby měl chytrý film a ne nějaký fetiš pro nadšence. ()
V doterajších piatich častiach dekalógu som si vystačil s tromi hviezdičkami a v jednom prípade so štyrmi. Dnes pridávam ďalšiu štyrmi hviezdičkami ocenenú časť. Mám rád chodenie po tenkom ľade, a to najmä v prípadoch, keď sa dosiahne druhý breh. Myslím, že sa to v tomto scenáristicky náročnom príbehu zásluhou krásnej ženy a výbornej herečky podarilo. ()
Reklama