Dvojí život Veroniky

Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83% (30.09.2016)

Zajímavý, artově pojatý snímek. Příběh a hlavní motiv se mi líbily, ale nějak se mi po většinu doby nedařilo se nadchnout pro velmi rozvláčné tempo a možná to na mě celé bylo až trochu moc artové. Rozhodně to není špatný film, jen to asi není úplně můj šálek čaje. A abych nezapomněla.... Irène Jacob byla skvělá. (16.12.2020)

Mystický příběh o dvou dívkách ze dvou různých zemí, jednou se zahlédly možná. Spřízněné jménem, gesty, talentem ke zpěvu a stejným tušením. „Mám zvláštní pocit.Cítím jako bych nebyla sama.“ A loutkáři, který zrovna píše knihu o dvou dívkách ze dvou různých zemí. „....Když byly obě dva roky staré a už uměly chodit......jedna z nich si spálila ruku na plotně.O pár dní později......druhá z nich sahala na kamna.....ale v poslední chvíli ruku odtáhla.Ačkoli nemohla vědět, že by se také spálila.“ Ta jedna z nich je jakoby nadpřirozenou silou varována před omyly té druhé. A dál si netroufám k této tajuplné nádheře doplněné stejně nádhernou hudbou nic dodat, snad jen, že Krzysztof Kieslowski těžko mohl vybrat lepší představitelku obou Veronik než Iréne Jacob. (09.10.2005)

Asi jsem čekala víc, ale tohle byl jen prachsprostý průměrný film. S Kieslowskim obvykle splyneme v jednu bytost, která se nepozorována stává součástí děje. Veronika si nás všimla hned na začátku a odmítla mi dovolit vstoupit. Tak jsem musela zpovzdálí pozorovat, co se s ní děje. Možná to bylo tou nemístnou vzdáleností, tou odtažitostí, nebo jen tím chladem, který z filmu sálal, ale postrádala jsem obvyklé Kieslowského mystično. Nudila jsem se. (03.12.2012)

No pre mňa je to dosť veľké sklamanie. Mám kieslowského tvorbu rád ale neviem toto my nejáko na neho nesedelo. jeho najväčšou devízou je totiž dokonalá charakterizácia postáv, ktoré aj napriek svojej nereálnosti sú reálne a zaoberá sa otázkami života. Tu viac menej všetko chýbalo. Samozrejme rieši sa tu otázka alebo je tu skôr predkladaná - každý je strojcom svojho osudu a je len na nás ako sa rozhodneme ale nemá to takú váhu ani hĺbku ani tú čistotu ako u iných jeho filmov. Hudba ktorá je podmanivá a ktorá hrá dôležitú úlohu v Kieslowského filmoch pretože nám pomáha lepšie preniknúť do postáv je teraz až abnormálne tichá a práve preto niektoré miesta zívajú prázdnotou a nudou, ale na druhú stranu využitie miesta a priestoru, hra s kamerou a svetlom, Fantastická a podmanivá Iréne Jacob a scéna s bábkami sú určite veľké klady a vlastne tieto zaviedli Dvojí život veroniky pre tri *. Posledná výhrada - strašne zle zvládnutý playback- ide skôr, iréne neskôr a je to veľmi rušivé. (28.05.2008)