Richard II (S01E01)

Herecký koncert, ačkoliv Shakespearovským rýmům a ukecanosti asi nikdy nepřijdu úplně na chuť. Viděna verze s českými titulky a ačkoliv mi jejich překlad ne vždy odpovídal tomu, co jsem slyšel, jsem za ně rád, protože tohle bych bych jejich pomoci nedal. Docela se těším na Henry IV (2012), musím uznat že poměrně nečekaně. ~~~ After many words that was spoken, after many words that I can still hear, I must, now and immediately, pee. (140 minut květnaté angličtiny) (02.11.2014)

Tak nevím, jestli nezraním city pravověrných ctitelů klasického anglického dramatu a legendárního Williama Shakespeara zvlášť. Jedna hvězdička je za velkorysou výpravu, tady je vidět, že Britové svého klasika opravdu ctí a snaží se maximálně vyjít vstříc potřebám jeho historických dramat, takže můžeme obdivovat skvostné britské hrady, ze kterých dýchá nefalšovaný středověk, a neméně můžeme obdivovat i rytířskou zbroj a ošacení filmových hrdinů. Druhá hvězdička je za příběh, protože Shakespeare vycházel ze skutečných dějin anglické koruny a její dějiny byly ve 14. a 15. století opravdu bohaté na události a strhující lidská dramata. Jinak ale nevím, co ocenit. Čtyřdílné dílo V kruhu koruny dojíždí především na svatou úctu, kterou tvůrci k Shakespearovi chovají, a z toho vycházející maximální snahu zachovat jeho hry bez úprav, které by přiblížily Shakespearovy hry dnešnímu divákovi a vešly se do podoby filmového díla a nikoliv divadelní hry. Je tam zkrátka a dobře moc blankversů, tedy shakespearovských veršů, je tam moc monologů v naprosto nepatřičných chvílích, kdy hrdina přemýšlí nahlas, aby divákovi tlumočil své myšlenky. Je tam moc vznešených slov, patetických frází a dost zřetelně je znát, že to psal autor v době vrcholné renesance dvorskému publiku. Tohle zkrátka není myšlení středověkých postav. Je až úsměvné, že fantasy seriál Hra o trůny, jehož autor vycházel z příběhů feudálních klanů z doby války dvou růží, když odmyslíme balast fantasy prvků, dokáže zprostředkovat atmosféru vrcholného středověku líp, než se to daří Shakespearovi. Celkový dojem: 40 %. (11.05.2014)

Chtěla jsem se koukat na Bonda, ale zjistila jsem, že nejsem Fantozzi a x-té opakování odvety Bond versus Zloun už mě tolik nebaví, a tak jsem přepínala a přes dementní reklamy a dementní bláboly na ostatních doslova kanálech jsem rychle dopřepínala až k ČT art a tím vlastně definitivně, protože to, co jsem viděla, už mě nepustilo. Byla jsem ihned a postupně čím dál víc fascinována excelentním výkonem Bena Whitshawa, který dokázal mluvit shakespearovskou afektovanou královskou angličtinou naprosto přirozeně, protože Richard v jeho pojetí afektovaný byl. Byla jsem totálně nepřipravená a neinformovaná, protože jsem kvůli stále stejným omílaným programům přestala číst TV program. Takže jsem netušila, že cyklus dávají a tuhle lahůdku si nenahrála. Musím ještě ocenit vynikající výkony Davida Sucheta a Patricka Stewarta jako Gaunta, scéna, kdy Richardovi s posledním dechem vmete do tváře své pohrdání byla teda něco. Richard mi byl jaksi povědomý, nicméně parfémového vraha jsem v něm poznala až druhý den. Je to obrovský talent a doufám, že s ním někdo natočí Hamleta, kterého už prý výborně zvládl v divadle. Přestože tvrdím, že Mozart a Shakespeare se nedají zkazit, přece jen mě adaptace v maskáčích a s tanky nebo samoúčelnými excesy dokáží rozladit, a jsem proto opravdu vděčná za poctivé pojetí, navíc filmové. Někdo v komentářích navrhoval dabing - no tak to opravdu prosím ne! Ten patří možná k "anglicky" mluveným americkým filmům, kde obzvlášť kňákání hereček je nejen nesrozumitelné, ale pro mě i nesnesitelné. (03.03.2015)

Z pozice primitiva přiznávám, jak do dneška jsem netušil, že lze natočit realistický film, v němž se květnatě recituje, a to celé tak, aby to nebylo trapný jak dvojka máslo. Ona navíc ta recitovaná angličtina tak pěkně zní, že by člověk rád vypnul ty hnustný žlutý titule a po vzoru Čapkova dirigenta Kaliny jenom poslouchal intonace píšťal, houslí a trombónů... (15.04.2014)

Shakespeare v klasickém balení a bez experimentování, takže se nekoná přenesení děje do jiné doby nebo změna pohlaví postav. Těšit se můžeme nejen na dobové kostýmy, ale i zpropadenou shakespearovskou angličtinu. Pokud se někdy série Hollow Crown dostane na ČT, silně doporučuju dabing v moderním překladu, protože číst zároveň titulky a pochopit smysl veršů (!) je spíš divácký masochismus. Vzniká tak podivná směs realističnosti a divadelní nadsázky. Vizuální symbolismus si ovšem tvůrci mohli odpustit, je to hloupé podceňování diváka. Film pochopitelně táhnou hlavně herci a Ben Whishaw nezklamal - jeho Richard je zženštilý, teatrální, ukecaný a často nepříjemný a divákovy sympatie stoupají právě tak, jak klesá jeho šťastná hvězda. (27.11.2013)