Jméno

Nemôžem povedať, že som z Mena úplne nadšený. Riešilo sa totiž asi polovicu filmu, no tie výtky, odhalenia a zvraty, ktoré prišli potom, boli celkom obyčajné, ako zo života. Teda sa očakáva, že budú pôsobiť vierohodne, čo sa aj stalo. Viac mi však vadí, čo sa tam nestalo. Kauza ohľadom mena dieťaťa skoro rozoštvala blízkych ľudí, ale faktom, že jeho budúca matka začala fajčiť v tehotenstve, sa nezapodievali takmer vôbec. Toľko blbcov na večeru, a pri tom tak inteligentných ľudí, môžeme snáď vidieť iba vo filme. Treba jednoducho myslieť na to, že scenár je úzko spätý s chovaním postáv, nielen s ich verbálnymi schopnosťami. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (02.04.2015)

Skoro jsem přehodila výhybku díky zpatlanému oznamovacímu úvodu, včetně dost nezáživné žabomluvy, a to bych udělala obrovskou chybu. Když se nesourodá svita na cestě do zatracení dostala z bodu A do bodu S(servírování) a začala slovní palbou jednoho po druhém odpalovat jak na střelnici, teprve se rozjela ta pravá jízda. Pasáž "rozboru" jména na inkriminované písmeno A mě rozvibrovala na maximum, děkuju tvůrcům za takové kvantum příjemného šimrání. Vedení si pro sebe ukradl jednoznačně Patrick a tak to i zůstalo do konce. Ten chlap byl jak utržený ze řetězu, jen občas jej přeřvala rovněž dokonale hysterizující Valérie (budiž jí země lehká). Neznám lepší ukázku předsudky svázané soudobé konvenční společnosti - gordicky uzel to byl doslova a do písmene. Aneb jak funguje skupinová rodinná terapie. "Víš, co mě přesvědčilo? Ta uniforma."☺☺ (23.09.2013)

Komedie? No, řekněme, že s pořádně hořkou příchutí. Když se jednoho nedělního večera sejde skupinka přátel a strhne se malicherná hádka kvůli jednomu jménu, je to teprve začátek. Postupně se začínají nabalovat staré rány, skrytá tajemství a na povrch vyplouvají některé nepěkné charakterové vlastnosti zúčastněných, něco jako když na dobře udržované zahradě otočíte kámen a pod ním najdete něco ne moc líbivého na pohled. Nevím, jestli je to tím vysokým očekáváním co jsem měla, ale Le prénom je pro mně tak trochu zklamáním. Jistě, je to celkem kvalitní konverzačka, jenže kromě výborných herců nepřináší nic nového a chybí jí ona pověstná jiskra, která by mě uvedla do vytržení. Jen jsem si u ní uvědomila, jak moc je pro lidi jméno spjaté s osobností člověka. Alespoň mě se už párkrát stalo, že jsem si kvůli sympatiím k nějaké reálné osobě či literární postavě, bud' oblíbila nebo naopak znelíbila její jméno. Vím, je to iracionální a k samotnému jménu nespravedlivé, ale jeden si holt nemůže pomoci. (25.05.2013)

„Je to zajímavý kluk.“ – „Prober se, je to nula!“ – „Ne, Matthiasi, dělá pokroky. Zlepšil si průměr.“ –„Vždyť má průměr 20%!“ – „Ale míval 10%!“ To mě zase jednou utáhli na brilantní konverzačce! Tedy, ten přívlastek jsem asi trochu přehnal, vývoj od úsměvného začátku k hodně hořkému konci (i když vlastně ne) působil trochu nevyrovnaně a samotný závěr to jen potvrdil, proto pouze silné 4*. Každopádně ten nápad s nevinným vtipem, který odstartuje stupňující se praní špinavého prádla, mě chytil hned na začátku (úvod jakoby tvůrci vystřihli z Amélie z Montmartru) a já se po většinu filmu velmi bavil (několik solidních hlášek) nebo alespoň (častokrát zlomyslně) usmíval a užíval si výborných dialogových výměn. Trochu mi to připomnělo film Bůh masakru, tedy jeho o něco umírněnější verzi. „No, je tu jedna dobrá zpráva a jedna špatná.“ - „Co?“ – „Dobrá zpráva je, že je to kluk…ta špatná, že je mrtvý.“ (21.12.2013)

V zabydlené, typicky francouzské klícce se schyluje k společenské večeři, které předchází intro, jež si nezadá s otravností cedulky rubové strany trička na holých zádech. Poměrně snesitelněji se začne jevit předkrmová konverzace, kterou si však nelze příliš užít pro kostrbaté podání přátelských a rodinných vazeb, díky kterému hrozí únik dalších informací a až s hlavním chodem a duchem Hitlera, který je natolik živý, aby zde stále působil a byl příčinou malých válek, přichází divácky nejzajímavější hlavní bitva, kde se dosud nevyřčená smýšlení o druhých proderou na povrch a stanou se vařící polévkou, chrstnutou do tváře spolustolovníků. Avšak ani drsnou upřímností, ani konejšivým koncem nebylo zabráněno pocitu prázdně znějících deklamací, budících představu vztahů jen naoko, a proto se i přes občasnou zábavnost nepovedlo konverzační ťafky dobře prodat. P.S. Proč je slovo bordel považováno za neslušné, když je ve Francii zcela legální? :-) (03.06.2013)