Jméno

Neutíchajúca konverzačka, v ktorej to iskrí viac v dramatických momentoch, než vo vtipných scénach, takže sa nenechajte zmiasť. Pomerne nenápadný snímok začína veľmi originálne a v tomto duchu sa nesie celý jeho priebeh. Na pozadí banálnych tém sa totiž odkrýva jedno prekvapenie za druhým, rodinné tajomstvá a nevyslovené myšlienky sa dostávajú na povrch pod vplyvom emócií. Celé to má neskutočnú razanciu a náboj, ani na chvíľku si nevydýchnete od absorbovania dokonalých dialógov, ktoré by zaslúžili aspoň nejaké festivalové ocenenie. Samotné dialógy ponúkajú niekoľko slovných zvratov, takže naozaj divák nemá potuchy, kam to celé povedie. Nechýbajú samozrejme odľahčujúce situačné scény dávajúce filmu šmrnc a nadhľad. Herci skvelí, a práve oni boli skutočnou pridanou hodnotou k pocitu realistickosti. Aj tento rok je tu teda film odohrávajúci sa na priestore jedného bytu, ale aj tak má z neho divák väčší zážitok než z mnohých blockbusterov, ktoré počas deja vystriedajú niekoľko exotických destinácií. 95%. (23.03.2014)

Nejde len o dlhoročných priateľoch, ktorí sa nevedia dohodnúť na mene dieťaťa... Intelektuálna nabubrelosť, ľudská malosť s vražednou úprimnosťou je dokonale namiešaná a pre diváka priam bolestná. Herecká bezprostrednosť je obdivuhodná a zdobí tento komorný príbeh odohrávajúci sa v podstate v jednej miestnosti. Niektoré zvraty sú síce šialené, ale vďaka za iróniu a skrytý humor, takže je tvorcom odpustené. Le Prénom nie je pre každého diváka, ale kto má rád vzťahové konverzačky, bude nadmieru spokojný. (02.06.2013)

Báječná konverzačka z obýváku, ve které jedna hláška eskaluje v komická nedorozumění a hádku každého s každým. Kouzlo francouzské ukecanosti a přepálených emocionálních reakcí vyvažují vážné momenty a odhalování skrytých pocitů jednotlivých postav. Podobný typ filmu jako ještě o chlup lepší italští (a dnes již i němečtí, stejně jako v tomto případě) Naprostí cizinci. (19.06.2022)

Brutální konverzačka, u které jsem měl pocit že kdyby pokračovala ještě půl hodiny, tak celý ten pokoj lehne popelem. A nebo vše skončí rozpustilým smíchem. Nálada totiž skáče ode zdi ke zdi, zcela plynule a přirozeně. Dobrosrdečnou debatu v mžiku střídá hutné a mrazivé drama, ne nepodobné Kdo se bojí Virginie Woolfové. Francouzi se umí jak se patří rozvášnit, ale tohle není jenom o křiku a pitvořících se obličejích, ale taky o perfektních hereckých výkonech a mazaně vymyšleném scénáři. Top 10 za rok 2012. (10.06.2013)

Na milimetry dokonale vybroušená dialogovka. Inteligentní a neskutečná vtipná konverzačka se v poslední části proměňuje v celkem slušný dusno a nechává vyniknout exceletním hereckým výkonům všech zůčastněných. Pokud bude Francie i dál pokračovat v takovýhle kvalitě, tak na trůn evropský kinematgorafie může opět usednout galský kohoutek a spokojeně kokrhat na všechny strany. (26.11.2012)