Útok na Bílý dům

,,Napadly nás veverky! A jsou v přesile!" Za veverky hvězda navrch (i když je tam jen jedna). Emmerich mi dal přesně to, co jsem očekával. Úvodní přednášku o Bílém domě vystřídá technicky bravurní (jak je u režiséra zvykem) apokalypsa, kdy si to užijí zejména antiameričané. No a pak ti, co mají rádi katastrofické snímky, kde se stále něco bortí, sesouvá a vybuchuje, jedno, zda puká čínská historická váza nebo se propadá kopule domu. A mrtvoly se vrší jedna radost, stačí jen říci:,,Ani se ji nedoknete, jen přes mou mrtvolu!" A pic! Od poloviny svižné, demoliční, napínavé (tedy pokud vám nebudou osudy postav lhostejné). Triky, kamera, hudba. Jen ta děvenka, Joey King, byla protivná jak osina v zadku, a tedy na ránu, ale jinak fajn. Tak - kamera, raketa a jedéééééééééééééééém! (19.11.2013)

Emmerichu, Emmerichu co s tebou mám dělat ty kluku ušatá. Na jednu stranu náš hezky povozíš na garden bílýho domečku, rozesmejěš, zaakčníš a člověk si říká, joooo takhle nějak sem si to představoval, jenže Rolande, co ty rodinný ťintily mintily, furt dcera sem, dcera tam, to bylo jak nepovedená odnož Kramer vs. Kramerová 2, tyhle kýble prázdnejch keců z filmu vylejt, tak mě tu teď hraje americká hymna a pálím pětihvězdama. Ne fakt ,kombinace akčňáku co se v mnoha momentech evidentně nebere zase tak vážně z rodinným dramatem, to je jak prcat prasnici divokou s tím, že je to vlastně taky ženská. Nebudu za ježibabu a napalím tomu tři, protože ty akčně - zábavný sekvence, zejména uprostřed filmu to fakt dotáhli až na můj smích a to já zase umím ocenit. (17.07.2013)

Nejtvrdší pracovní pohovor vůbec. Emmerich ničí, ale menší měřítko ho neomezuje, naopak si tu destrukci o to víc vychutnává. Pád Bíleho domu vedle ehm... Pádu Bílého domu (těžký překladatelský oříšek) obstojí, vlastně baví zhruba stejně. Buttler sázel na krvavou osudovost, Tatum na nemotornost a veselou zábavu, u které se pobaví celá rodina. Užvaněný černošký sidekick je tu prezident (zábavně nemotorný Foxx) a nosí bíločervené Jordany (má na to). Vanderbiltův scénář nabízí mnoho osvěžujících prvků, absurdních hlášek a nečekaných vyústění (nefunkční kreditka v závěru) a nezachraňuje se prezident, ale dcera hlavního hrdiny. Potěšil i netradičně excentrický Jason Clarke. Prostě další variace na DIE HARD (ano hlavní hrdina si povídá sám se sebou, i do vysílačky/mobilu a posmívá se mrtvolám záporáků), ale tentokrát po Emmerichovsku. Ideální rodinný film na uvolnění se šťastným koncem, který ve vás zanechá ten fajn pocit, že to dobře dopadlo (i když umřela v podstatě celá vláda a hromada lidí). P.S: Asi nejzábavnější prohlídka Bílého domu a okolí. (20.08.2013)

Jsem asi příliš malý žánrový fajnšmekr, abych si dokázal další onátělníkované tančení Dredericka, pardon, Channinga Tatuma v dešti - tentokráte kulek - užít tak jako bych to jistě dělal, kdyby mi bylo dvanáct. To jsem totiž nadšeně hltal daleko (ve všech ohledech) lacinější akční béčka. Teď už se můžu jen uchechtnout, když černý prezident v romantických záběrech obdivuje pomník Abrahama Lincolna, dvanáctileté děvče mává prostřílenou americkou vlajkou a asi francouzsko-ruská (who cares, že?) banda slizkých padouchů podniká patriotické akty, při kterých létají na všechny strany vraky aut, kusy budov a statisíce střel - to vše za striktního lamího PG-13. Tohle prostě ne, a nevím kde je chyba, protože Commando je objektivně daleko pitomější, ale baví mě dodnes o několik řádů víc;) White House Down je prostě naprosto nevinné mozek vypínající popcornové chroustání, což z něj vedle cíleného propagandistického zla Olympus Has Fallen dělá téměř svátost, ale kdybyste se mě zeptali, na co z toho se máte podívat, pošlu vás (s varováním) do náruče R-kovému Butlerovi. Pro mě je tohle naprosto zbytečná záležitost a ani chromované RPGčko v opěradle prezidentské sedačky v Beastovi to nezachrání... 50%, protože natahovat to dost přes dvě hodiny je ubíjející. (31.01.2014)

Po letošní Butlerově čistce Bílého domu, vymetení Augiášova chléva zbrojařských lobby Tatumem a především větě: „Get your hands off my Jordans!“ si musí vášnivý basketbalista Obama zoufat, jak nudný prezidentský život vlastně vede... America Under Attack (of Roland Emmerich). Again. Hned jak malá holčička zvlhla při pohledu na letku prezidentských vrtulníků, byl jsem v obraze. Rutinní mix staré školy a moderní filmařiny, u kterého je nutné zaznamenat, že ačkoliv autor točí prakticky celou kariéru „komedie“, tak tato byla alespoň chvílemi úsměvná. Stejně jsem přesvědčen, že to liberál Rolie myslí s tím patetickým podhoubím smrtelně vážně a neustálé opakování jeho prvků pak už lze snadno zaměnit za jistý druh sebeironie. Emmerich možná je mistr letních blockbusterů, na něhož se třepe nejedno velké studio a jenž umí divákům nahodit udičku, ale já se na tu jeho už x-let stejnou žížalu „upřímné hlouposti“ zlákat nenechám. Doufám, že Soderberghův striptér ten nátělník opral, vyžehlil a vrátil úhledně poskládaný Willisovi.. P.S.: Jsem rád, že situace „Pražský hrad padl“ u nás nehrozí. S Hradní stráží a prezidentskou ochrankou by si sice teroristé poradili hravě i s airsoftovými pistolemi, nicméně přes lihový opar by k cíli nepronikl ani ten nejlépe vycvičený. A kdyby se snad nějaký takový našel, jediný kód který dostane je ten od tajného baru s Becherovkou.. (25.07.2013)