Struktura krystalu

Režisér Zanussi nám ve svém celovečerním debutu předkládá dva pohledy na život vědce. Dva přátelé, kteří spolu kdysi studovali (a mají tedy stejné předpoklady) se po letech setkávají. Jeden je dravý, profesionální, úspěšný, buduje kariéru, ale k tomu je potřeba i jistá dávka cynismu a bezohlednosti. Druhý žije na vesnici, v souladu s přírodou, mechanicky se stará o meteorologickou stanici a hloubá v knihách o otázkách nekonečna. Ale nemarní tak svůj talent, když by mohl přispět lidstvu svými objevy? Není to jen zbabělý únik před světem? Který z nich je lepší a lze to vůbec rozhodnout? Jediným závěrem je, že život obou je sobecký... (16.11.2006)

Sám Zanussi, když nám tenhle film uváděl, tak nás upozorňoval, že se máme připravit na pekelnou nudu. A ano, nuda to byla...ale taková zvláštní. Film i přes naprostou absenci akce a výraznějších chvil zaujme a uplyne velmi příjemně. Do zápaisníčku jsem si zapsal "film dýchá". Už nevim, co jsem tim přesně myslel, ale asi něco důležitýho ;-) . (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Ambície vs. ústranie. Svetobežníctvo vs. usadenosť. Samota vs. partnerstvo. Dva prístupy k životu po skončení školy. Nie jednoznačne, ale predsa drukujúce skôr prírode, pokoju, rodine. Cestou do mesta vidíme fabriku ako rakovinotvorný vred na tvári krajiny, ako výsledok pokroku výskumu, vedy. Tej, ktorej zástupca sa pohŕdavo ošíva pri počúvaní vážnej hudby a s povznesenou nudou vyfukuje dym z cigarety. Starosti si nerobí ani z priateľstva a pokúša sa zviesť kamarátovu manželku. Nad filozofiou ohŕňa nos, ku kariére si dopomohol krádežou myšlienok. Naznačená konfrontácia trochu zlyháva na príliš tézovitom vyhranení charakterov (zodpovedajúcich zhruba osi mesto-dedina) s jasne naznačeným režisérovým postojom, čím sa postavy stávajú len neživotnými plôškami kryštáľu, o ktorého variabilné farebné odtiene tu asi malo ísť. Vo francisovom komentári spomenuté Passerovo Intimní osvětlení nepotrebuje toľko a predsa poskytuje komplexnejší pohľad. 75%. (12.08.2008)

Úspěšný fyzik příjíždí na dovolenou ke svému dávnému příteli ze studií s tajným úkolem naverbovat ho zpět do vědeckého života. Poklidný rodinný život versus hektická kariéra. Pomalu plynoucí tempo narušené rychlými průstřihy fyzikálních vzorců, not a citátů z filozofických knih během debat. Ani jeden ze spolužáků nechápe volbu toho druhého, přesto je ale společná konfrontace nutí přemýšlet o svých prioritách, možná je i krapet přehodnocovat, ale přesto pokračovat ve vytyčené linii života. (10.01.2012)

Ne vždy se naskytne možnost zhlédnout film, který postrádá konfrontaci, je pozitivní a dokonalým zobrazením vytčeného úseku skutečnosti vybízí diváka k jeho vlastnímu nepředpojatému výběru. Věk umístěnek, věk raného relativně stabilizovaného komunismu byl i věkem generace, která v dětských letech prožila válku jako vzdálenou vzpomínku, jež se do jejího života obtiskla stejně nezřetelně jako "budovatelská" éra prostě proto, že se nijak nedotkla jejích naprosto občanských ideálů a hodnot. Určitá mravní rozpolcenost vnějškově úspěšnějšího hrdiny je zesílena naznačenou rodící se vyprahlostí jeho budoucího života; jednoznačně však nevyznívá ani alternativní model života na venkově s jeho limity. Zamyšlení, volba, alternativa. Zenit života, který je ještě mladý, ale v kontextu doby už znamená současně zřetelný přestup do středního věku raně pokristovských let (Jehudovi-Ježíši mělo být v okamžiku jeho ukřižování zhruba 33 let). Jako diváci i jako pamětníci jsme uváděni do blížícího se bodu zlomu režimu a doby, která je i není součástí dějinné identity nejen polské. Zanussimu se mohlo již tehdy - a nemusí na tom nic měnit ani dnes - upřímně blahopřát k zdařilému debutu úrovně, která pro mnoho tvůrců zůstane po celou jejich dráhu tušeným, ale nikdy nenaplněným životním snem. (17.09.2008)