Rabaka

Boris Filan by opakovaně žádán svým velkým kamarádem Jožo Rážem o scénář k filmu o kapele Elán. Ten to ale odmítal, a argumentoval slovy " Co by za ně co stálo tam být nemůže". Později při jednom zápasu ve stolním tenisu se vsadil s Martinem Karvašem, že když prohraje, scénář napíše, stalo sem tak a tak musel psát scénář. Věděl že to bude těžké, protože manželky muzikantů kapely Elán měly poslední slovo a tak prošla až jedenáctá verze scénáře. (21.12.2019)

Řekněme, že je to lepší než Fontána pre Zuzanu 2, ale ta mě zase baví a fascinuje jako jev svojí dobovostí a přetláskaností...Rabaka je prostě a jednoduše břečka...sice se nerozbíhá do tak velkých žánrových šířek ( jestli ve Fontáně nejsou zastoupeny všechny existující žánr, tak alespoň jejich velká část..), ale dramaturgicky je i tak dost neucelená...působí jako slepenec scén bez systematičtějšího ukotvení a dramatické a narativní výstavby...potenciálně zajímavý vhled do zákulisí dobového hudebního průmyslu se nepovedlo nějak důsledněji vytěžit...co jakž takž funguje, je sledování skupinového hrdiny ( kapely) a jeho osudů........muzikanti v čele s Rážem hrají překvapivě obstojně a přirozeně...celé to asi mělo nebo mohlo být civilnější, dokumentárnější...nebo měl Rapoš zvolit jinou stylizaci, poetiku.........pohádkovost, naivita a důraz na tzv. sociální cítění...Rapoš se opájí hrdiny - snílky, kteří dělají svět lepším, krásnými blázny, kteří jsou nuceni bojovat se společenskou lúzou a odtažitou každodenností...jeho kýčovité, levičácky romantické výjevy typu "mladí milenci krmí kozičku rohlíkem" jsou fakt na přeshubu........vtipné je, že film pojednává o rockové kapele, o rockovém způsobu života a přitom tu není přítomná jediná erotická scéna...fajn, na konci při koncertu v Lucerně si dvě holky sundají podprdy, ale to je všechno...klíčová je scéna, kde se Gabo ( do něhož se scénárista a textař Boris Filan tak umě projektuje) chce pomilovat se svojí přítelkyní, na což ona reaguje lakonickým "nie, spinkať nie..."......oddělení sexu - fyzické lásky a lásky pravé, hodnotné - té, v srdci......film není špatně natočený...jsou tu některé výborné scény...viz. klipovka l písničce "Superuvolněný", kde se - v kontextu dost nesmyslně - hromadí vojenské publikum...nebo scéna přípravy pódia v Lucerně, při níž se zřítí plátno a světelná aparatura...tyhle dvě scény jsou dost esenciální...samy o sobě jsou dobře uchopené a provedené, ale jsou špatně zasazené do celku...jak z hlediska motiviky, tak nějaké dramatické gradace........v určitých aspektech se to podobá Playgirls....prostota a lyrika v kontrapunktu k uspěchané, studené a odcizené době...všichni myslí jenom na prachy a láska se vytrácí...( Páralův ironický osten se přitom v Playgirls zcela vytrácí).....a do toho debilně nasazená hudba...takový ty sladký kulatý klávesky...nebo písničky o labutích, který krásně plujou na rybníčku...to je v píči......o důvod víc, proč si vážit Smyczkových "Pražáků"... (11.03.2012)

Taky Filanovsko Raposovsky pokus dostat Elan do filmu stylom kde sa clovek neubrani pocitu ze inspiraciou bol dnes uz kultovy Tazky den od Richarda Lestera. Aj tam sa clovek od Beatles nedocka herectva zato vsak dobrej hudby je tam skutocne dost. Film som po rokoch prave videl a musim pridat hviezdicku za naozaj dobre vykreslenie atmosfery Bratislavy konca 80 rokov. (meaveho komentar to vystihuje velmi presne...) Pribeh je vlastne o skupine Elan ktora odchodom troch jej clenov musi zacinat nanovo. Ked zobereme do uvahy rok vzniku, 1989, (film mal premieru v lete na Filmovom festivale pracujucich a osobne som ho videl na zaplnenom amfiteatri letneho kina, teda presne 5 mesiacov pred padom komunistickeho rezimu v CSSR) a vzhladom na osud privatizacie filmovych studii Koliba Bratislava mozme si pozriet jeden z poslednych slovenskych filmo z doby ked sa este na Slovenku tocil film. O to vacsia je nostalgia ked si uvedomim ze filmova tvorba na Slovensku je v podstate mrtva a nezachrani to ani desat filmov ktore sa natocia za desat rokov v dnesnej dobe..... Dusan Rapos podava sympaticku reziu ktora spolu s hudbou drzia film po kope. Pribeh ako taky sice nie je nejak svetoborny ale parik v podani mladych madarskych hercov v tomto filme (Peter akoby stvarnoval textara kapely Borisa Filana ktory pisal aj scenar ) je viac nez sympaticky. (15.02.2009)

"Na to je strašne veĺa ĺudí, ktorý si betálne žijú. Ktorý strašne dobre vedia vysvetliť, prečo sa to nedá. Ale my musíme zistiť, ako sa to dá. Aj keď sa to nedá." Byl jsem připravenej na to, že uvidím příšernej film s písničkami z jednoho ze slabších alb tehdy megapopulárního Elánu. Očekávanej průšvih se však nekonal. Samozřejmě, že se jedná o pokus vytěžit další mrzkej peníz z popularity skupiny. Zcela se to nepovedlo, snímek je pojatej spíš jako lehkej náznak dobovejch problémů, jako je třeba svatba kvůli dovozu mixážního pultu ze zahraničí. Navíc hudebníci byli identifikováni jako herecký dřeva, ale vše zachraňujou s nástroji v ruce a já jsem si s nimi u obrazovky docela slušně zaskřehotal. (10.03.2022)

Nikdy som moc nemusel hudbu slovenskej socialistickej pop rockovej formácie Elán a nikdy som neprišiel na chuť filmom režiséra Dušana Rapoša. V roku 1989 sa tieto dva elementy spojili a vznikol hudobný snímok s hlúpym názvom "Rabaka". Je to neuveriteľne fušerský brak. Elánisti Jožo Ráž a Jano Baláž sú v hereckej póze úplne mimo, pôsobia totálne primitívnym, strnulým dojmom. Lenže primitívny je aj scénar a tiež i réžia babráka Rapoša. "Rabaka" od babráka. * (16.11.2017)