Indie Game: The Movie

Super film, sem nadšená. Mam chuť si zahrát Super Meat Boye a podívat se jestli FEZ už konečně vyšel nebo se ten týpek už uplně zbláznil. Líbí se mi pohled z druhý strany, jak programátoři prožívají vydání svojí hry a jak je jejich život s hrou spojený. Jediný co mě fakt rozčilovalo byla až moc aktivní snaha těch, co dělali titulky - když se tam objevu "zvuk moře, zvuk klávesnice" apod. a vy ho přitom jasně slyšíte a v originálu nic takového napsané není, tak to mě uplně fyzicky bolelo. (19.04.2013)

Nejde o dokument v pravém slova smyslu; vypadá to spíše jak celovečerní verze zdařilého kickstarterovského videa na produkt "vývojáři indie her". Je to sice o nezávislé herní scéně, ale soustředí se to výhradně na trio FEZ, Braid a Super Meat Boy, kterým se dostalo před, při a po vydání značné mediální pozornosti (zasloužené, ne že ne) i kritického úspěchu; a v zásadě i toho komerčního. "Skutečnou" indie scénu to tedy nijak neřeší a ostatně ani nezmiňuje. Není to o vývoji, není to zase až tak moc o pohledu do zákulisí a je to tedy především o čtyřech lidech. A o tom zda mají co říci. Tady sice mají co říci všichni, ale s výjimkou Jonathana Blowa a Edmunda McMillena jenom tak žvatlají a nic moc kloudného neříkají. Na druhou stranu se tu potvrzuje, že aby byl člověk génius, tak musí být i tak trochu blázen či popřípadě debil. Tady jsou více či méně narušení (každý po svém) všichni. Nejvíce to zarazí u Phila Fishe, což je ukázkový sebestředný konfliktní zámořský duchebag, u nějž byste vzhledem k jeho arogantnímu projevu čekali, že bude trávit dny trolováním v internetových diskuzích (i když... možná to dělá, bylo by mu to podobné) a ne že zrovna on je autorem něčeho tak nezměrně nápaditého, poklidného i inovativního jako je FEZ; tedy hra, která patří do toho vzácného ranku titulů, které dokazují, že i herní scéna může dát vzniknout uměleckému dílu. (22.07.2013)

Sympatická záležitosť ale vzhľadom na dĺžku, nie až tak informatívna a že by som o samotnom vývoji, respektive čo všetko mu predchádzalo, chcel vedieť viac. Takto síce dokument dokáže napriek kĺzaniu sa po povrchu vzbudiť záujem a na vybraných miestach aj vyvolať emócie ale rozhodne ma to v tejto forme nepresvedčilo, že jedine indie scéna si zaslúži uznanie, lebo do svojich projektov vkladá narozdiel od tej komerčnej srdce. Dobrý nápad sa síce cení viac ako skvelá forma, ale až také čiernobiele to skutočne nie je. 70% (27.06.2012)

Ani ne tak očekávaný dokument o indie hrách jako příběh tří a půl nadšenců, kteří nemají daleko od geniality. Místo podrobného rozebrání herní indie scény tak dvojice Lisanne a Jamie téma jen pro laiky krátce představí a zaměří se na osudy Phila Fishe a členů Team Meat. Jonathan Blow, který už měl za sebou v době natáčení jako jediný z hlavních účinkujících milionový hit jménem Braid, příběh spíš rámuje, ale jsou to jeho krátké monology, které vlastně vysvětlují to, co se děje v hlavách ostatních. Tlak, které na všechny tři vyvíjí okolí kvůli jejich nadějným, ale dosud nevydaným hrám tak způsobí, že na konci filmu už na sebe práskli tolik, až před kamerou stojí prakticky nazí. Nečekaně dobrý soundtrack dramatičnost jejich situace ještě zvýrazňuje. Jakékoli výtky k věcnému obsahu filmu tak jsou buď úplně mimo nebo otázkou osobních preferencí (a předsudky jsou ze své podstaty vlastně taky mimo). S přihlédnutím k Director's commentary totiž celé dílko dává do posledního detailu smysl a nadšení obou tvůrců jim zároveň namísto podoby nezúčastněných pozorovatelů dává lidskou tvář. Komentář Team Meat už je jenom třešnička pro kohokoli, kdo by rád slyšel dvojici stojící za Super Meat Boy i jindy než v době nepředstavitelného stresu. (11.09.2013)

"Dojemný" příběh tří umělců (magorů) v pravém slova smyslu místo očekávaného dokumentu o indie hrách rozhodně moc nepotěší, tedy alespoň v mém případě ne, zvlášť když film díky své předlouhé stopáži nasadí tak vražedné tempo, že má člověk chuť přeskakovat scény už po první třetině, ale díky povedené řežii a scénáři (zvláště v poslední části) nemá divák až tak neodbytný pocit, že zabil 94 minut svého života koukáním na zarostlé geeky a poskakující příšerky. Zpracování provázanosti osobního a pracovního života, stejně tak jako osudů ve skutečné i virtuální realitě, je rozhodně zajímavý přínos, ale omezit indie scénu v očích diváka na tři skákačky, a nezmínit to obrovské univerzum úžasných počinů, když už film nese hrdě jejich jméno, je podle mě hřích, za který se bude jistě někdo smažit v pixelovém pekle. 3* (09.10.2013)