Indie Game: The Movie

Nejde o dokument v pravém slova smyslu; vypadá to spíše jak celovečerní verze zdařilého kickstarterovského videa na produkt "vývojáři indie her". Je to sice o nezávislé herní scéně, ale soustředí se to výhradně na trio FEZ, Braid a Super Meat Boy, kterým se dostalo před, při a po vydání značné mediální pozornosti (zasloužené, ne že ne) i kritického úspěchu; a v zásadě i toho komerčního. "Skutečnou" indie scénu to tedy nijak neřeší a ostatně ani nezmiňuje. Není to o vývoji, není to zase až tak moc o pohledu do zákulisí a je to tedy především o čtyřech lidech. A o tom zda mají co říci. Tady sice mají co říci všichni, ale s výjimkou Jonathana Blowa a Edmunda McMillena jenom tak žvatlají a nic moc kloudného neříkají. Na druhou stranu se tu potvrzuje, že aby byl člověk génius, tak musí být i tak trochu blázen či popřípadě debil. Tady jsou více či méně narušení (každý po svém) všichni. Nejvíce to zarazí u Phila Fishe, což je ukázkový sebestředný konfliktní zámořský duchebag, u nějž byste vzhledem k jeho arogantnímu projevu čekali, že bude trávit dny trolováním v internetových diskuzích (i když... možná to dělá, bylo by mu to podobné) a ne že zrovna on je autorem něčeho tak nezměrně nápaditého, poklidného i inovativního jako je FEZ; tedy hra, která patří do toho vzácného ranku titulů, které dokazují, že i herní scéna může dát vzniknout uměleckému dílu. (22.07.2013)

Když jsem si před koukáním na Indie Game tady přečetla několik komentářů, kde někteří psali, jak je to emocionální snímek, říkala jsem si, co může být na dokumentu o nezávislých tvůrcích her a jejich hrách emocionální. Ač jsem si námět představovala obecnější a s více vzorky, které reprezentují skupinu jako celek více, takhle to nebylo nic proti ničemu. Tvůrci výběr zúžili na hrstku konkrétních lidí a ty emoce tu fakt byly! (13.03.2014)

"Indie Game: The Movie" není jen o prostředí tvorby nezávislých počítačových her, ale o tvorbě a všem, co ji provází, obecně. Z pohledu čtyř charakterově zcela odlišných lidí vykresluje jejich osobnosti, jejich neduhy, jejich osobní reakce a prožitky, které celý proces doprovází a činí tomu velmi citlivě, intimně a profesionálně zároveň. "IG: TM" je velmi osobitý a originální dokument, který navíc svou formou a podáním přesně vystihuje pojem indie.. (29.11.2012)

Mezi filmem a dokumentem je dost tenká hranice, tudíž se do sebe vždycky navzájem tak trochu vpíjely. Vpíjí-li se dokument do filmu, je vše v nejlepším v pořádku, neboť to dává filmům téměř vždy prospěšnou autentičnost a sugestivitu. Proti postupům pocházejících z dokumentů jako ruční kamera nebo práce v neateliérovém reálu nelze rozhodně nic namítat. Zásadní problém nastane, začne-li se naopak vpíjet film do dokumentu, a to se stává bohužel dost často a stalo se to i zde, neboť takové vpíjení obírá dokument o veškerou věcnost a posouvá ho do hrané, melodramatické, sentimentální roviny, kde nemá co pohledávat. Rozhodně netvrdím, že musí každý dokument vypadat jako nějaká garážová lo-fi nahrávka, jen říkám, že nabízet divákům pouze řeky plné medu a stromy obsypané gumovými bonbony a docela rezignovat na jakékoliv konkrétní informace o samotném vývoji her je fatálním omylem a obávám se i ztrátou času. (02.12.2012)

Dle mého názoru nemůže být nic lepšího, když vás dokument donutí přemýšlet, zamyslet se nad danou věcí (v tomto případě Indie hry). Když se chcete dozvědět více i po zhlédnutí filmu, a věci, které vás dříve nezajímaly vám najednou začnou vrtat hlavou a chcete vědět víc. Například já jsem okamžitě po shlédnutí začal hledat zmiňované hry a začal se zajímat, jak se jim daří a co dělají v dokumentu zmínění programátoři v současnosti. Nejsem žádný super geek, ale upřímně musím říct, že tento dokument mě nějakým zvláštním způsobem zasáhl. (21.12.2013)