Klip

Docela drsný film o dospívání mladé Jasny, která si vybere za kluka staršího Djola. Jejich vztah není jako všech ostatních. Schází se spolu na večírcích, kterým vládne chlast a drogy a podle toho to taky vypadá. Díky večírkům a kamarádkám se Jasna dostává z běžného života, ve kterém jí otec umírá na rakovinu. Také je zde vidět velký vliv Facebooku na dnešní mládež a to nejen v srbsku. Film je točený dvěma styly. První je klasický kamerou a druhý přes kameru v telefonu, takže film dostává realističtější podobu. Některé sexuální scény jsou hodně odvážné, ale do filmu se skvěle hodily. Mě se filmek líbil a dávám mu 80% :) (15.09.2012)

Pro někoho skoro porno, pro jiného mrazivá výpověď, pro mě stejně daleko k obojímu. Po několika pohoršených reakcích jsem co se týče explicity čekal málem druhý Srpski film a Klip přitom odhaluje dost účelně i sporadicky. S onou výpovědí bych to ale také nepřeháněl. Jakkoli podobně smýšlející skupinky sexuálně probuzených teenagerů potkáváme každý den na ulici, je pro mě celá zápletka ústřední dvojice a jejího (ne)sbližování se hrozně nadnesená a přehnaná, snad aby všichni poznali, že jde opravdu o snímek varující a důležitý. I proto pořád nevím jistě, zda měl hlavní hrdina problémy s důvěrou, nebo byl prostě jen sobecký idiot. Největší uznání tak za to, že ani při repetitivním střídání nekonečných tahů a domácí deprese neztratila Milos moji pozornost. (20.09.2012)

Mám pocit, že všechno důležité bylo už řečeno v pochvalných kritikách k filmu, tak snad jen takový malý podotek. Vytýkat Klipu, že se v něm nic neděje nebo že nemá jednoznačně uzavřený konec, je samozřejmě nesmysl. Otevřená struktura snímku prostě odráží realitu nových médií, která se skládá ze skrumáže výkřiků, fragmentů youtube videí apod. Tomu odpovídají i časté jump cuty. Vyprázdněná narace sice není ničim novým, ale domnívám se, že jakožto forma vyprávění nejlépe odpovídá současnosti. Dnes sice svět pořád vnímáme do jisté míry kauzálně, ale fragmentárnost spojená s internetem nebo smartphony je čím dál patrnější. Myslím si proto, že takto "vyprázdněných" filmů bude postupně přibývat i v mainstreamové kinematografii, byť nejspíš půjde o nařeďenou formu původně avantgardních postupů. Klip, ač stále divácky nepříliš přátelský, možná v tomto směru představuje určitý vývojový mezistupeň a podobně jako Gamer nebo Southland Tales je jedním z filmů, které jsou, jak řekl V. I. Lenin a Steven Shaviro, "radikální jako realita sama". (14.09.2012)

Explicitní výpověď o generací sdíleného narcismu, který zakrývá velmi lidské pohnutky - strach ze smrti, blízkosti, intimity. De facto radikálnější verze Fish Tanku, v níž se autorka nesnaží prázdnotu nijak stylizovat, ale nechává ji zaznít v syrové a studeně mrtvolné všudypřítomnosti natáčejícího mobilního telefonu. Domněnka, že tu jde jen o prázdnou kontroverzi prozrazuje jistou nezralost diváka - neschopnost vnímat vyhrocený obsah v sociálních i psychologických souvislostech. Pod krustou stupidních lascivních hitů a upocených kuřeb na záchodech totiž dříme velmi univerzální příběh o zrání a křehkosti, která se maskuje odkoukanými pózami. Výborný debut režisérky, která má co říci. (28.08.2012)

Lehký náznak zajímavé dějové linie o umírajícím otci a jeho rodině, totálně zabitý stovkami záběrů na jeho dospívající dceru, která po celou dobu snímku nedělá nic jiného, jež natáčí svá sexuální videa, nebo předstírá, že se učí... Snad tu byl jakýsi záměr zobrazit realisticky srbskou společnost či vzbudit v diváku nějaké otázky, mně ale v hlavě zůstává otázka jen jeda - o co sakra Maje Miloš šlo?? (06.07.2012)