Klip

Moralizujúce komentáre a súdy typu: tá dnešná mládež nemá hodnoty, morálku a zaujíma sa len o párty, chľast a sex sú poväčšinou mimo. Pretože stačí sa porozprávať s rodičmi, ich vrstovníkmi, kolegami v práci, či spomenúť si na vlastnú pubertu a na to, čo pútalo myseľ drvivej väčšiny vtedajších 14-16. ročných a aké mal kto túžby. Akurát mobilov nebolo a všetky drogy sa zliali do alkoholu a trávy. "Prínos" Klipu je v zameraní sa na zmenu formy: o čom sa pred rokmi len klebetilo cez prestávky sa dnes nakrúti na mobil. Striedajú sa tu zrnité momentky s kvalitnými zábermi. Linka rodičovskej ignorancie neveľmi šokujúca - je totiž pomerne typická pre tento vek. V kontexte filmu zaujali pesničky a najmä ich texty. (20.02.2013)

V Klipu je až přehnaně dobře vidět, o čem nedávno mluvil Umberto Eco. Smutné je, že tohle opravdu ukazuje současnou generaci, která navíc kulturně českému prostředí není moc vzdálená, a jediné co lze filmu vytknout, že to není dokument, ale sestřih toho, co chtěli vidět, vybrali a natočili dospělí. A z explicitních scén bych nedělal vědu, místo Isidory se téměř jistě svléká dablérka (všimněte si, že na žádném záběru není nahá, podle režisérky jí na začátku natáčení nebylo ještě ani patnáct a Maja Milos není žádná Irina Ionesco) a mužský geniál je slušně umělý, což ovšem nezkušené oko neodhalí, ale Péčkaři nezaváhají. (10.09.2012)

Uznávám, že místy mohli tvůrci s odvážností některých záběrů ubrat, ale možná by pak nebyl výsledný "atak" na diváka tak citelný. Každý se s životní tragédií vyrovnává po svém a pokud někoho něco takového zastihne ještě v dospívání, bývá dopad o to tvrdší. Počáteční snaha o únik před realitou prostřednictvím sebedestrukce byla na moment roztříštěna pro mě asi nejemotivnější scénou filmu v rámci vývoje hl. postavy, kdy její vnitřní boj otočí o 180° (dětský domov) - 85% [47. MFF Karlovy Vary]. Zajímavý komentář: Deschain, Marigold (05.07.2012)

Láska je sex. Já nejsem nic. Já jsem všechno. Být výjimečný! Jak moc silná je touha být výjimečný. A bytí, to je nuda. Internet je mé místo. Hltám instantní zbytky. Fet zavírá oči a tiší, dovoluje se radovat. ,, ...Ale lidé byli stvoření s prázdným místem v jejich srdcích, které nedokáže nic zaplnit... '' No. Minimálně na tvorbě toho místa přepečlivě pracujeme. (22.10.2012)

Narozdíl od filmů Larryho Clarka, který příliš tlačí na pilu a bývá tak spíš směšný, než zneklidňující, tento film se drží v mezích toho, co opravdu znám ze svého okolí, a působí tak upřímně. Není prázdný a přináší silné otázky, po jejichž odpovědi je dnes nutné se ptát: Co s tím, jak je mladá generace povrchní? Jak jim vštípit důležité hodnoty jako je rodina, vzdělání? Co dělat s tím, že se dnešní náctiletí neumí bavit o ničem jiném, než o tom, jaké má kdo péro a kdo kde koho vykouřil a jak mu to šlo...? Co dělat s tím, že kdo má blbé fotky na fejsbuku, jako by neexistoval? Jak už jsem psal výše - skutečně znám takové lidi (i mnohem starší), co se potácí od ničeho nikam, tráví veškeré volné chvíle na diskotékách, kde souloží na záchodcích. Jaké hodnoty pak vštípí svým dětem? Depresivní film, který ale nakonec nemohu hodnotit nadprůměrně, přestože mu vlastně fandím. Jednak měl být kratší - časem se scény opakují a film tak ztrácí pozornost, ideálem by podle mě bylo takových 75 minut. A jednak - sice netlačí na pilu tak moc jako Larry Clark, ale pár rádoby-šokujících věcí se tu taky najde. Podle mě by filmu svědčila určitá forma umělecké stylizace, např. nejlepší milostnou scénou je ta natočená na mobil někde v potemnělé hale, kde prakticky není vůbec nic vidět. Nejsem prudérní a erotika mi nevadí, ale taková eroticky otevřená scéna tam mohla být třeba jedna. Když je jich tam asi 8, trochu to zavání prvoplánem. (22.09.2012)