Klip

Byl by to pětihvězdičkový film, ale méně diskutovaný...bez těch několika explicitních záběrů. Nesnáším názornost a nevěřím podobným výrazovým prostředkům, ale jsem celkem zvědavá na další film Maji Milošové. "Klip" je přesvědčivý právě ve vzácných civilních momentkách, dík tomu za přetlakem chaosu a hnusu vidím jasné sdělení a intimní příběh, jen si nemyslím že je to zásluhou jen režisérky, ale také skvělých neherců v hlavních rolích. (01.08.2012)

V Klipu je až přehnaně dobře vidět, o čem nedávno mluvil Umberto Eco. Smutné je, že tohle opravdu ukazuje současnou generaci, která navíc kulturně českému prostředí není moc vzdálená, a jediné co lze filmu vytknout, že to není dokument, ale sestřih toho, co chtěli vidět, vybrali a natočili dospělí. A z explicitních scén bych nedělal vědu, místo Isidory se téměř jistě svléká dablérka (všimněte si, že na žádném záběru není nahá, podle režisérky jí na začátku natáčení nebylo ještě ani patnáct a Maja Milos není žádná Irina Ionesco) a mužský geniál je slušně umělý, což ovšem nezkušené oko neodhalí, ale Péčkaři nezaváhají. (10.09.2012)

Explicitní výpověď o generací sdíleného narcismu, který zakrývá velmi lidské pohnutky - strach ze smrti, blízkosti, intimity. De facto radikálnější verze Fish Tanku, v níž se autorka nesnaží prázdnotu nijak stylizovat, ale nechává ji zaznít v syrové a studeně mrtvolné všudypřítomnosti natáčejícího mobilního telefonu. Domněnka, že tu jde jen o prázdnou kontroverzi prozrazuje jistou nezralost diváka - neschopnost vnímat vyhrocený obsah v sociálních i psychologických souvislostech. Pod krustou stupidních lascivních hitů a upocených kuřeb na záchodech totiž dříme velmi univerzální příběh o zrání a křehkosti, která se maskuje odkoukanými pózami. Výborný debut režisérky, která má co říci. (28.08.2012)

Děsivě přesné a odpudivé zároveň. Maje Milos se podařilo natočit zdařilou existenciální výpověď o dnešní "digitální" generaci, jejímiž hlavními znaky jsou párty, chlast, sex a Facebook. Zhruba od rumunských 4 měsíců, 3 týdnů a 2 dnů nepamatuji tak autentickou a syrovou atmosféru bezvýchodnosti, která je zde navíc ještě umocněna všudypřítomným nahrávajícím mobilním telefonem, jakožto typickým znakem přetechnizované doby, v níž je nutné umět vstřebávat mnoho (ne)podstatných informací napříč různými mediálními kanály. Za nápadité považuji také využití hudebního doprovodu skládajícího se z hloupých popových hitů, které velmi trefně komentují vyprázdněnost titulních postav a situací. Čeho naopak bylo příliš, jsou explicitní sexuální scény, bez nichž by se film klidně dokázal obejít. Takhle lehce zavánějí aurou laciného šokování, aby mohly vyvolat nějakou kontroverzi (= větší povědomí o filmu). (17.09.2012)

Narozdíl od filmů Larryho Clarka, který příliš tlačí na pilu a bývá tak spíš směšný, než zneklidňující, tento film se drží v mezích toho, co opravdu znám ze svého okolí, a působí tak upřímně. Není prázdný a přináší silné otázky, po jejichž odpovědi je dnes nutné se ptát: Co s tím, jak je mladá generace povrchní? Jak jim vštípit důležité hodnoty jako je rodina, vzdělání? Co dělat s tím, že se dnešní náctiletí neumí bavit o ničem jiném, než o tom, jaké má kdo péro a kdo kde koho vykouřil a jak mu to šlo...? Co dělat s tím, že kdo má blbé fotky na fejsbuku, jako by neexistoval? Jak už jsem psal výše - skutečně znám takové lidi (i mnohem starší), co se potácí od ničeho nikam, tráví veškeré volné chvíle na diskotékách, kde souloží na záchodcích. Jaké hodnoty pak vštípí svým dětem? Depresivní film, který ale nakonec nemohu hodnotit nadprůměrně, přestože mu vlastně fandím. Jednak měl být kratší - časem se scény opakují a film tak ztrácí pozornost, ideálem by podle mě bylo takových 75 minut. A jednak - sice netlačí na pilu tak moc jako Larry Clark, ale pár rádoby-šokujících věcí se tu taky najde. Podle mě by filmu svědčila určitá forma umělecké stylizace, např. nejlepší milostnou scénou je ta natočená na mobil někde v potemnělé hale, kde prakticky není vůbec nic vidět. Nejsem prudérní a erotika mi nevadí, ale taková eroticky otevřená scéna tam mohla být třeba jedna. Když je jich tam asi 8, trochu to zavání prvoplánem. (22.09.2012)