The Boys in the Band
Chlapci z partie
The Boys in the Band
Režie:
William FriedkinKamera:
Arthur J. OrnitzHrají:
Kenneth Nelson, Leonard Frey, Cliff Gorman, Laurence Luckinbill, Frederick Combs, Maud Adams, Keith Prentice, Peter White, Graham Parrington (více)Obsahy(1)
První film, ve kterém gayové tvoří většinu. Osm přátel pořádá narozeninový večírek. Jsou to normální lidé, kteří žijí většinou vcelku obyčejným životem a od svého okolí se nijak zvlášť neodlišují - až na svou sexuální orientaci. Před sebou si nemusí na nic hrát, a tak se jejich večírek začne odvíjet v té nejlepší pohodě. Avšak přece jen nastanou situace, které nikdo nezamýšlel a nečekal. Jedním z "omylů" pořadatele Michaela je, že byl na oslavu pozván i jeho heterosexuální kamarád Alan. Podruhé to zaskřípe, když dárek pro oslavence Harolda, vnadný mladík Tex, přijde předčasně a zkazí tak připravený vtip s "Půlnočním kovbojem". Atmosféra večírku zvolna houstne... A nakonec dojde na takové odhalování charakterů, s jakým nikdo z přítomných nepočítal... Ve své době značně provokativní film režiséra Williama Friedkina vznikl podle divadelní prvotiny dramatika Marta Crowleyho. Je jedním z prvních filmových děl, které zobrazují tematiku homosexuality zcela otevřeně a ve kterém jsou prakticky všechny postavy homosexuální. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
"Sex ve městě. To je ten seriál o čtyřech ženských co se chovají jako teplouši." Marge Simpsons. Tak tady je to naopak. Osm postav a každý umístěný na určitém místě škály. Od věřícího katolíka který nedokáže bojovat se svou přirozeností, takže žije s mužem, až po chlapa středního věku, který se 24/7 chová jako kdyby parodoval namyšlenou středoškolskou roztleskávačku z amerických filmů. Film má neskutečnou kadenci velice chytrých dialogů pronášených herci, kteří je dva roky předtím každý večer opakovali na jevišti, takže i když jsou šroubované až do absurdna, v jejich podání znějí přirozeně. Jenže ty dvě hodiny jsou zkrátka moc. Především první půlka se dost táhne, a i když v té druhé začala atmosféra neúprostně houstnout, stejně jsem se občas nudil. Dojem zachraňuje režijní um Williama Friedkina. Rok před Francouzskou spojkou a tři roky před Vymítačem ďábla měl fazónu jako nikdo na světě, a na výsledku je to vidět. ()
Ou, ou... tak tady jsem se s Williamem Friedkinem (po 7 skvělých zkušenostech) poprvé totálně minul. Filmařsky zručně natočené, jistou atmosféru na půdě jednoho domu se tu Friedkinovi s přibývajícmi zvraty (zvláště s příchozím deštěm) vybudovat podařilo a v rámci děje ve víru postupně gradující charakterní hry jde najít pár celkem zajímavých momentů... ale co s tím, když pojetí téměř všech homosexuálních postav, pokud jde o jejich výstředně stylizovaný tón a infantilně přihřátou mluvu, mi připadalo hodné maximálně tak parodie či komedie typu Klec bláznů, zatímco tvůrci se snaží s tímto stylem rozehrát seriózní drama? Nehledě na to, že problémy či spíše pseudoproblémy homosexuálů mi byly ukradeny, strávit v téhle společnosti dvě hodiny trapně zkaženého večírku bylo pro mě místy nesnesitelné a nekonečné a zvládl jsem to jenom díky rozložení filmu na tři části. Postupně zesílující naději, že se film pořádně rozjede a zlepší, začala v poslední třetině vystřídavat pouze naděje v brzký konec. Příliš se mi nechce chválit ani tu Bacharachovu hudbu, když zde tvůrci jako ústřední motiv zvolili (a pouze zrecyklovali) šlágr „The Look of Love“, který zazněl již o 3 roky dříve v Casinu Royale. Snad jen fakt, že Friedkin natočil gay film v době, kdy tohle téma ještě nebylo v módě cpát do každého druhého filmu, naopak šlo o ožehavě minoritní záležitost, lze brát jako zajímavost k dobru. [45%] ()
Na svoji dobu poměrně odvážný a ve zobrazování homosexuality překvapivě střízlivý (mám na mysli nezatížený tendenčními dobovými vlivy) a otevřený film Williama Friedkina, provedený jako divadelní hra. Evidentní vliv Freudovy psychoanalýzy a komorního psychologického dramatu na způsob Čechova, prodchnutý „woody- allenovskou“ intelektuální chandrou. ()
Co se týče gayů mám typický čecháčkovský názor. Ať si každý dělá co chce, nikomu se posmívat za to nebudu, ale koukat se na to nemusím a fakt mě nebaví, když mi tohle různé LGBT organizace cpou pod nos. Kromě Phidalephie jsem žádný gay film nikdy neviděl a opravdu jsem se na tohle netěšil. Začátek v komediálním duchu mě nebavil, jedna postava (Emory) mě příšerně štvala svou příhřátostí. Chcá nechcá ale musím přiznat, že okamžikem, kdy začala telefonní hra z toho Friedkin ukoval tak špičkové, brutální a vyhrocené drama, že jsem na konci lapal po dechu a hodnocení raketově stoupalo. Každá z postav je určitá gay škatulka (ale živoucí), charaktery se obnažují až na dřeň včetně jednoho "normálního" a herecké výkony neznámých herců jsou naprosto špičkové. To že tohle vzniklo v roce 1970, jen 2 roky po pádu Hayesova kodexu s takovou otevřeností je prostě neuvěřitelné, myslím si, že i dnes by to bylo odvážné. Silné 4* ač bych tenhle film nikomu byť jen s mírnými předsudky nedoporučoval. ()
Show me a happy homosexual and I'll show you a gay corpse. 1) Ano, o této smutné pravdě je v podstatě celá divadelní hra. Začíná nenápadně jako vtipná komedie plná bonmotů a postupně s pokračujícím večerem a narůstajícím množstvím vypitého alkoholu a vykouřené trávy se mění na existencionální drama reflektující gayovské vidění světa._____ 2) Mart Crowley, autor divadelní hry i filmového scénáře, prosadil kompletní původní herecké obsazení z divadla. A i když dílo "smrdí" divadelní hrou na sto honů, přesto některé záběry kamery dodaly příjemný filmový nádech._____ 3) Hra je svižná od začátku až do konce, téměř nemá hluchá místa. A i když mi některá místa připadala jako přejatá z výuky dramatu na DAMU, nebyla v tom žádná křeč. Konec konců je milé vidět dramaturgii i režii takovou, jaká by měla být._____ 4) Smutný osud řady herců, kteří zemřeli na AIDS, jen dokresluje celkové vyznění hry (Kenneth Nelson - Michael, Frederick Combs - Donald, Leonard Frey - Harold, Robert Latourneaux - CowBoy)._____ 5) Who do you have to fuck to get a drink around here? ()
Reklama