Režie:
Todd HaynesScénář:
Phyllis NagyKamera:
Edward LachmanHudba:
Carter BurwellHrají:
Cate Blanchett, Rooney Mara, Kyle Chandler, Jake Lacy, Sarah Paulson, Cory Michael Smith, Carrie Brownstein, John Magaro, Ken Strunk (více)Obsahy(2)
Carol ukazuje milostný příběh, jemnost a hloubku jedné strhující lásky. Dobře situovaná a vždy distingovaně elegantní dáma Carol (Cate Blanchett) se v obchodním domě seznámí s mladou prodavačkou. Banální setkání a rozdíl ve společenském postavení obou žen ale najednou neexistují, obě jsou překvapeny okamžitou vzájemnou náklonností. Nevinnost prvního setkání brzy mizí a jejich vztah se rozhoří do spalujícího mileneckého poměru. Carol je ovšem vdaná žena a matka a v Americe 50. let byl vztah dvou žen společenský nepřijatelný a postavený mimo zákon. (Bontonfilm)
(více)Videa (24)
Recenze (236)
Jemně a umírněně natočené drama, které ve většině diváků pravděpodobně nevyvolá příliš emocí, protože vše je tu podáno velmi čistě a realisticky. Žádné srdceryvné scény, žádné vyumělkované citové výlevy, jak by se dalo čekat. U Carol se musí číst z náznaků; z nenápadných pohybů, letmých pohledů a nedokončených vět. A právě toto mě udržovalo i přes rozvláčnější tempo filmu neustále v pozoru. Cate Blanchett jako obvykle strhla veškerou pozornost na sebe, a využila v tomto filmu širokou škálu svých hereckých schopností. Kdyby se chovala celou dobu jako na pokraji zhroucení, Oscar by byl její, ale na to tam bylo těchto scén příliš málo a Oscar je poslední léta v této kategorii spíše o roli než o hereckém umu. Rooney Mara jako nesmělá mladá dívka taky zahrála přesvědčivě, a možná právě díky povaze její postavy bylo celkové vyznění snímku tak málo dramatické. Já to ale jako chybu nevidím, naopak mi pak celý příběh přišel více skutečný. Kamera je tu skutečně výrazný prvek a spolu s výpravou a silnou hudbou vytváří líbivou retro atmosféru. Zarazil mě jen malý detail, který jde ale na vrub spíše spisovatelce, a to proč má česká emigrantka takové nečeské jméno. Knihu jsem nečetl, možná se odpověď nalézá tam, ale tato skutečnost mi nepřišla věrohodná. ()
Atmosférou retro kulís a plíživej snímacej statickosti by Carol mohla vyvolávať lepšie časy Stvorených pre lásku (2000), alebo trebárs čiernobielych klasík Davida Leana a Maxa Ophulsa. Avšak vybrala si tému a spôsob spracovanosti, ktorý ma nezaujme, skôr odpudí a čo je najhoršie - "unudí". Nemá dostatočnú vnútornú vzpruhu, nevyvoláva paralelný svet ani potrebné impulzy, ktoré by v inak neokatých bežnostiach rozprávali fascinujúci príbeh. Ide o skôr také chabé vylíčenie tabuizovaných proklamácii a náklonnosti nehy, ktorá nemá čím a ako nadchnúť. Btw, zazrel som zoznam najlepších snímok podla Sight and sound (ktorý sa venuje zväčša klasikám z minulého storočia), ktorý pri zostavovaní filmov roka 2015 spomenul Carol hneď za Assassin. Ak majú byť takéto filmy skutočným best of art a diváci im prepadnú po "časovom odklone", tak zbohom modernému filmu, ktorý sa čo do porovnania s časmi 40-tych až 70-tych rokoch nemá šancu zrovnávať. Nie je to o Carol, ale o celkovom trende. ()
Podobně tématicky obsažným filmům moc nedám, páč rádi vrství patos nad patos, a lidi, co by tak rádi chtěli být normálními (ať už to znamená cokoliv), ukazují jako hrozné oběti většinové společnosti. Nebo aspoň tenkrát v těch padesátých to většinová společnost byla, dnes už si tím nejsem tak úplně jistý. Anyway, Carol je film z ranku těch krásných (v tom nejlepším slova smyslu), krásně vystylizovaná atmosféra půlky minulého století, výtečná hudba (naštěstí prostá čemukoliv, co by se dalo ohodnotit jako přehnaně srdceryvná, naopak, příjemně doprovází děj filmu) a samozřejmě herecké obsazení, Cate Blanchett špatně zahrát neumí, ale o nic pozadu nezůstává ani Rooney Mara (mimochodem až se bude točit biografický film o Audrey Hepburn, hlavní představitelka je jasná, Rooney je nejkrásnější herečce všech dob podobná nejen vzhledově, ale i gesty a mimikou, tu umocněno dobovou módou a účesem). Zkrátka moc příjemný film, tématu navzdory. ()
Akademická rutina ve své nejčistší podobě. Film má mnoho nepopiratelných kladů - výbornou hudbu, skvělé hlavní protagonistky, příjemnou, dobovou atmosféru. Faktický zápor se opravdu špatně hledá. Podle mého názoru chybělo Carol více opravdu silných, zapamatovatelných scén. Zrovna tak příběh, byť tématicky atraktivní, se nedočkal ani jediného zvratu, který by oživil už od prvních minut poměrně snadno předvídatelný děj. Škoda. Na jednu stranu oceňuji vkusné pojetí a věřím, že s takovýmto materiálem by nebylo těžké sklouznout k patosu a kýči. Na stranu druhou - zůstane-li po přemíře vkusnosti pachuť chladného odstupu, je to špatně zrovna tak. ()
Stezovat si, ze jde o sablonovity pribeh, ktery je "pouze" audiovizualne vypiplany nebo v nem nedejboze "vitezi forma nad obsahem" (nejhorsi floskule ever), znamena nepochopeni zanru melodramatu. Predevsim u Sirka, na ktereho Haynes navazoval uz v minulosti, je nesmirne dulezity povrch, nejruznejsi textury, latky, at uz dekor nebo kostymy, do kterych se tradicne projektovala sesnerovanost spolecnosti, a pusobila tak podvratne vuci lehce sablonovitym pribehum. Carol na tuto tradici nepochybne navazuje, ale zaroven ji aktualizuje, vede s ni dialog. Je to nesmirne taktilni, smyslovy (a smyslny) film, v nemz nejruznejsi povrchy (sklo, snehovy poprasek, obleceni) neustale odrazi vnitrni rozpolozeni postav. Zaroven ale Haynes oproti 50. letum tezi z toho, ze muze byt nepokryte queer a soucasne muze jit "pod povrch" (alespon fyzicky) mnohem snaz nez Sirk. Prave ta tvurci svoboda, ktera umoznuje natocit lesbickou romanci se vsim vsudy, v kombinaci s duslednym retrem, resp. takrka meta-aktualizaci toho retra, z Carol dela uchvacujici podivanou, ktera vam na konci rozbusi srdce jak o zavod a provokativne to utne driv, nez by mohla sklouznout ke klise. Tearjerker roku a na platne velka slast. ()
Galerie (142)
Photo © The Weinstein Company / Wilson Webb
Zajímavosti (17)
- Vizuální stránka filmu byla silně inspirována fotografiemi Saula Leitera, ale i dalších fotografek působících v 50. letech v New Yorku - Ruth Orkin, Helen Lewitt či Esther Bubley. (kdosizrosy)
- Když je Therese (Rooney Mara) v promítací místnosti zákulisí kina, právě promítají snímek Pouto nejsilnější (1945). (hansel97)
- Děj je volně inspirován vztahem autorky knižní předlohy Patriciy Highsmith se starší rozvedenou Virginiou Kent Catherwood. (hansel97)
Reklama