Noční vlak do Lisabonu

Neuvěřitelně umrtvující rozplizlá historka s přemírou flashbacků, uspávajícím brnkáním na klavír, hartlovsky hrajícím Ironsem a asi deseti slavnými herci, hrajícími Portugalce, jež do jednoho bezchybně konverzují anglicky se Švýcarem, který přitom umí portugalsky. August jako držitel dvou Zlatých palem tedy klesl hodně hluboko, protože takhle sterilní, absolutně nezajímavý a nesmyslný film se jenom tak nevidí. Hvězda navíc za to, že to není pouhá klasická "lisabonská pohlednice", jak jsem očekával, ale snaží se to i o něco jiného, než prodávat krásy onoho města (tedy nastínit historii, jakkoli neumětelsky). (27.01.2015)

Tak si položme otázku, proč se to vůbec jmenuje Noční vlak do Lisabonu? Čekal bych, že hlavní události budou právě ve vlaku. Ale ono ne, odehrává se to (byť v krásném) Lisabonu a vůbec to není o vlaku. Nezapomeňme na to, že hlavní hrdina ve Španělsku nasedá do rozjetého moderního vlaku, který má otevřené všechny dveře - tím nám ukazují porušení veškerých bezpečnostních předpisů :). A ani neznám člověka, kterému by hráblo na tolik, že by po pomoci dámě zanedbal svůj soukromý a pracovní život a vydal se pátrat po "něčem" do cizí země. (26.03.2017)

Pátrání po muži „jaký byl, když žil?“ bylo zpracováno znatelně lépe už v roce 1941. Tady film dojíždí na množství flashbacků, které nejsou oproti současné lince tolik zajímavé jednoduše proto, že postava odbojáře Amadeu postrádá hloubku Wellesova Kanea. Irons je skvělý, jeho část za doprovodu klavírní hudby tajuplná, ale u jeho postavy jsem postrádal silnější motivaci, proč se kvůli knize a dívce z mostu vzdá i té trochy, co má. P.S. Už jste někdy viděli odjíždět moderní vlak s otevřenými dveřmi? (12.09.2013)

Poslední dobou se mi nějak poměrně často podařilo dostat k filmům, které se odehrávají v Portugalsku a hlavně v Lisabonu. Nevím, jestli je to náhoda, ale klidně bych takových filmů uvítal ještě víc. Lisabon se jeví jako úžasné, historií trvale nasáklé město a pro dramata nemůže být snad ani lepší kulisa. Je dost neokoukané. U tohoto filmu jsem tedy s atmosférou rozhodně žádný problém neměl. Horší byl už způsob vyprávění, kde se prolínala minulost s přítomností. Minulost uměla místy řádně nudit a přítomnost s Jeremy Ironsem se tam zase neobjevovala tolikrát, kolikrát bych si přál. Za Lisabon ale nemůžu dát jinak, než za tři hvězdy. (15.08.2014)

Příjemně plynoucí, melancholický snímek o hledání svého místa v životě. I přes silný námět (v podobě dějové linie z období Portugalské revoluce) se mě však snímek emočně nedotýkal, postrádal jsem hlubší vykreslení jednotlivých postav i jejich motivací. Co naopak z filmu promlouvá jsou některé myšlenky, ergo se člověk zamyslí i nad svým vlastním místem v životě... "Když opouštíme nějaké místo, něco po sobě zanecháváme. Zůstáváme, i když jsme pryč a uvnitř nás jsou věci, které můžeme najít pouze, když se tam vrátíme..." Silné tři. (22.09.2013)