Hedwig a Angry Inch

Písničky v tomhle hudebním filmu (muzikál to opravdu není) byly vcelku průměrné, avizovaný kontroverzní děj mi nepřipadal vlastně kontroverzní ani trochu... Úchylárna to sice byla, ale mě nějak nechytla. Když už jetý muzikál, tak Rocky Horror Picture Show, který, ač už je přes tři desítky let starý, je stále jednou z nejúchylnějších a nejpraštěnějších věcí, jaké jsem kdy viděla. (24.05.2008)

Tak tohle bylo miloučké. Hedwig je suverénně nejrozkošnější špatně přeoperovaný muž, kterého jsem zatím viděla, od bláznivé blond paruky, přes "angry inch" až po nevkusné boty. Kýčovitě přeplácané, plné hudby, která mi sice vůbec nesedí, leč zas tolik mi to nevadilo, jelikož Hedwig rocks! A nejen to. V podstatě dost jednoduchý příběh o hledání sebe sama a své (nejen) sexuální identity, nicméně jeho podání je takřka odzbrojující. A až na pár věcí v poslední třetině filmu rozhodně nemá tendence citově vykořisťovat ubohého diváka. V oné poslední části se bohužel mírně rozplizne a chvílemi jsem moc nechápala, co se přede mnou vlastně odehrává, ale pak se hoši a dívky zase vzpamatovali a nabídli i lehce nejednoznačné vyústění, což stejně jako to, že v Berlíně se mluví německy, oceňuji. Jedinou větší výtku bych adresovala snad jen animovaným sekvencím a zejména Michaelu Pittovi. Nevím, proč museli obsadit jeho, moc toho nepředvedl a navíc mi jeho obličej "vlhký sen terciánek" způsoboval lehké tiky. (13.09.2007)

Tak od tohoto filmu, jsem nečekala moc, asi díky kontroverznímu námětu. Když jsem si přečetla, že se jedná o komedii, očekávala jsem nějakou trhlou rádobyvtipnou ptákovinu. Avšak po shlédnutí jsem překvapená. Dojemný příběh o lásce, odlišnosti, hledání svého já, své druhé poloviny a ujasnění si pohlaví. Zohyzdněná a mnohokrát přešitá Hedwig prochází několika bolestnými zážitky a dostává se z nich za pomocí své největší lásky – hudby. Jen ta jí pomáhá překlenout se přes bolest, která jí sžírá. Hudební stránka filmu je kvalitní, texty jsou vševypovídající. Herce a režiséra Johna Camerona Mitchella si musím zapamatovat, dokázal se vžít naprosto věrohodně do role Hedwigy, což není snadná úloha, navíc v některých momentech skutečně vypadal jako žena i gesta byla uvěřitelná. Čím více spěl film k finále, tím víc jsem vnímala Hedwigu jako ženu. Konec nádherný, hodnotím za 5*. (03.11.2006)

Jelikož jsem člověk, který má rád krapet netradiční filmy, kterému jsou filmoví transvestité povětšinou sympatičtí (jen si vzpomeňte na Frankieho-N-Furtera :-]) a rockovou hudbu má rád, tento film se mi skutečně líbil. Není revoluční ani mě nenaplnil nadšením, neboť nejde o komedii, ale spíše drama s černějším humorem. Ovšem režisér v hlavní roli je dokonalý, určité scény mají své skryté kouzlo a především ta filozofie snímku (lidé byli původně spojení, až Diovy blesky je rozdělili vejpůl a od té doby hledáme své skutečné polovičky) je skutečně krásná. (03.11.2006)

Za každou cenu neotřelý pohled na problematiku hledání sexuální identity. V každém ohledu divný film o divných lidech, kteří dělají divné věci. John Cameron Mitchell, stvůrce toho všeho, zároveň představitel titulní role „sešité transky“, si nenárokuje naše sympatie, neatakuje naše city a zoufale vás nežadoní „buďte tolerantní“. Vypráví jeden příběh, možná příběh svého života (ujetou historku s gumovými medvídky a berlínskou zdí by nevymyslel ani Charlie Kaufman). Možná příběh, který vás bude bavit a dojímat. Nezanedbatelnou část filmu tvoří hudební čísla s nikterak geniálními texty. Tyhle videoklipy doplňují jednoduché animované pasáže, připomínající stylem i jednoduchostí chápání světa výtvory malého dítěte. Tím asi bude také Mitchell - malým zvrhlým dítětem, které na plátno rádo nanáší výrazné barvy, aniž by jim dodalo nějaký řád. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Eodeon, Sokkk_y (20.06.2008)