Mekong Hotel

Tímhle mě Apichatpong Weerasethakul docela zklamal. A to jsem byl na Mekong Hotel dost zvědavý. Bohužel, nezdařilo se. Na tom filmu je hlavně sympatická ta délka, která má jenom hodinu, čímž se stává film jakž takž snesitelný i pro ty, jenž Apichatpongův styl nezaujme, bohužel to ale stejně asi moc nezabere. Mekong Hotel nemá děj, věnuje se jen pár zlehka propleteným vztahům, hlavně matky (která je upírka) a její dcery a pak vztahu dcery a Tonga, který je na hotelu ubytován. Do toho zde účinkuje ještě sám režisér, který zde natáčí nějaký film. Jo, a ještě zde celou dobu nějaký člověk brnká na kytaru. Jinak to ale opravdu je o ničem, ale co je nejhorší, tak to je to, že zde vůbec nefunguje ta zvláštní, až mystická atmosféra, kterou Apichatpong ve svých filmech má a díky nim funguje. Tohle je prostě hodinové nic, co nemá moc čím zaujmout. Snad jen nápadem, ale ani ten není bůhvíjak rozvedený. Ale Jenjira Pongpas zase hraje dobře, to musím uznat. 2* (18.12.2019)

Ešte nikdy som nevidel aby odišla polovica ľudí z kina. Príde mi to ako keby niekto natočil tri krátke filmy a nejak to v delíriu prestrihal. Pokiaľ nie ste fanúšikom experimentálnych filmov typu "tento záber sa mi páči, tak tam bude päť minút" tak sa tomuto počinu radšej vyhnite. Jedna hviezdička, za to že som sa pobavil na reakciách ľudí v kine. (21.06.2014)

"Tajemný příběh thajského hotelu na břehu řeky Mekong" Pro fanoušky Apichatponga Weerasethakula, milovníky thajské kinematografie, videoartu, asijských mýtů, drnkání na kytaru a filmů na hranici mezi dokumentem a fikcí je tohle povinnost. Mekong Hotel je film na hranici mezi bdělostí a usínáním, nejen obsahem ale i formou. Já jsem si u něj pár minut zdřímla a nebylo to na škodu. Navíc je to další příklad současného hnutí kinematografie směrem k středometrážním snímkům. Mekong Hotel uvádí do kin Cinema Glok 9. května 2013. Info zde: www.ostravakameraoko.cz (24.04.2013)

[AFF 2014] Zvláštne meditatívny, na vlnách ľahkého brnkania na gitaru poeticky nesúci sa film striedajúci záznam reality s fikciou, prenášajúcou prostredníctvom nehereckého náhodného osadenstva hotela na brehu Mekongu na plátno fragment thajsko-laoskej mytológie. Čo pre diváka znamená hlavne jedno - príklon k transcendentálnemu uchopeniu a vnímaniu sveta (upíri, démoni, putujúce duše meniace telá - mimovoľne som si spomenul na astrálnu projekciu, s ktorou ma po prvý raz zoznámil James Wan). Zároveň sa prostredníctvom rozprávania postáv okrajovo venuje aj problémom minulým (vojna) i súčasným (povodne) a potrpí si na dlhé scény pre silné (a rôznorodé) interpretačné vyznenie. Snový odpočinkový videoart, ktorý každému nezachutí, ale ani neublíži. Len je škoda, že je to len fragment, nič viac. 75% (01.07.2014)

Reminisencia.. Spomienkovosť... Vyprázdnený naratív... prázdnosť emočného bytia.. Weerasethakul je meditačný, ale zároveň dokumentaristický. Má tu niekoľko podivností ( jedenie vnútorností?) ale aj niekoľko citlivých momentov. Rozprávanie o duchov a sledovanie rieky Mekong. V zásade ale nič prevratné. Pripomína to jeho prvotinu. Ale zároveň ak máte radi podobný druh filmov, tak je radosť sa nechať obrázkami vtiahnuť do nezmyselných konverzácií a statických obrazov. Pre mňa určite zaujímavé, hoci som sa vlastne nič nedozvedel. (20.05.2016)