Pád Bílého domu

Vždycky jsem chtěl být umělecky založený hnědoprc. Proto jsem v hloubi své červivé dušičky doufal, že film bude na dvě hvězdy - a ono jo! Za kvalitní akci, předváděnou nesympatickým šudlařem s xichtem, elastickým jako totem, a za vynikající trikovou stránku věci, jich totiž více dát nemůžu. Ku zbytku, tedy námětu, dialogům, celkovému vyznění nebo (chcete-li) přesahu komentovaného díla následující smutné věty. Gramsci přepracoval teorii hegemonie. Wallerstein vycizeloval teorii světového systému. Fuqua to uvedl na plátno. Znalí již vědí, co chci sdělit, neznalí nechť si načtou, nebo se na to vyserou, jak je libo.... scény, ve kterých jůes vlajka třepotá ve větru, americká ministryně zahraničí RUTH, jsa vlečena na smrt, drmolí přísahu věrnosti právě onomu symbolu, kde oddaná soldateska s úsměvy na tvářích chcípá pro adorovanou otčinu a její nejvíc hodně nejlepčejčejší ideály, jen nahrávají paranoidním NWO dementům typu Croft. Zkrátka - tento propagandistický bijáček raději neměl vzniknout. Když je něčeho moc, je toho příliš. A tady toho bylo nasráno až nad hlavu. (21.08.2013)

"Halóóó, tady Žérár". "Ahoj Žéráre, tady Pentagon, jak to jde?". "Pěkně na hovno! Upadl mi foťák a po pádu už nefunguje. Zkurvení ťamani! Za tohle je všechny zabiju! A pak si raději pořídím Praktiku, ta něco vydrží.". "A zvládneš to sám, Žeráre?". "Jasná páka, viděl jsem třikrát Smrtonosnou past a dvakrát Přepadení v Pacifiku, bude to piss of kejk, každý Američan má přeci právo na hamburger, tak nakonec ještě obejmu prezidenta a nechám ho pronést srdcervoucí projev!". "OK, Žeráre, my tu teda zatím budeme trojčit. Pak brnkni.". Totálně kýčovitý, patetický, tisíckrát viděný akční výplach, ale děkuju moc za dvě hodiny výborné, vcelku drsné a nostalgicky staroškolské zábavy!! Zdravím opět všechny umělecky založené hnědopichy. Poznáte je podle dvou hvězd. (28.06.2013)

Republikánská agitka za ryzí americké hodnoty, ochotě postavit se problému čelem a vše řešit s vážnou tváří. Chyba vidět to v opačném gardu kinopremiér, protože Emmerichovo brnkání na „demokratickou“ strunu přineslo víc tematické sebeironie, čímž se očekávání zde sráží na nulu. Fuqua dráždí divácké receptory pouze úctyhodným bodycountem, ochotou střelit do hlavy kohokoliv (i ženskou) a Butlerovskému stroji vylepšuje leda skill v počtu headshotů. Ve zbylém čase tak nějak bloudí potemnělými chodbami Bílého domu a raději nutí hrdiny mlčet, neb jim scénář nic moc zázračného nenahazuje. Nenapadá mě, kterých dvacet minut děje bych obětoval ve prospěch lepší kompaktnosti, ale tu čtvrthodinku s obsazením Olympu naopak stavím na akční piedestal toho lepšího, co můžeme v současnosti vidět. 2 a ½. (31.10.2014)

Die Hard in White House. Samozrejme len ako slovné premostenie. Fuqua s Butlerom majú od Willisa s McTiernan ďaleko, rovnako ako má dnešná prvoplánová akcia ďaleko od tých 80-tkových. Ale už sa s tým asi, až na pár výnimiek, budeme musieť zmieriť. Ja som na ich hru pristúpil a celkom som si to užíval, ono v podstate ak niečo podobné čakáte, a ja som čakal horšie, tak sa sťažovať nemôžem. Celkom fajn to odsýpalo, dialógy a dej neboli úplne deravé, akcia miestami slušná, aj keď som čakal viac, než len detskú porciu. Celkovo však pre mňa prekvapenie a nebyť toho všadeprítomného patriotizmu a pátosu, z čoho mi bolo miestami nevoľno, tak dám aj štvrtú*. 70%. (11.10.2013)

Dle očekávání víc Smrtonosnější past než byla pětka. Bohužel až moc. Po vynikající scéně masivního dobytí Bílého domu (kde jsou ty časy, kdy teroristi někam nenápadně vklouzli zadním vchodem a jen odstranili pár strážných pistolemi s tlumiči) se už jen pobíhá temnými chodbami a vrší se klišé, mrtvoly nebo se rovnou neumětelsky vykrade celá scéna (výbuch helikoptéry na střeše a skok z ní). Nic vás tu nepřekvapí (snad až na enormní počet explicitně zastřelených lidí a brutální výprask paní ministryně), o nikoho se nebojíte (nelogičnost a patos mi nevadí) a ještě než se to dokodrcá k finále (stejně nevýraznému jako záporák), je vám jasné, že scénář byl opsané a odfláknuté béčko nejbéčkovější a že Morgan Freeman a Aaron Eckhart šáhli pěkně vedle (tedy jak se to vezme, film byl docela úspěšný). Zdaleka nejzajímavější moment je, když vylezete z kinosálu a checkujete, jestli to Severokorejci mezitím nespustili i v reále. (13.04.2013)