Pád Bílého domu

Po 30 minutách radím film vypnout. Do té doby poměrně solidní zážitek, kdy bombardér nemilosrdně kosí nebohé Amíky, Korejci mají situace pevně v rukách a jejich plán invaze do Bílého domu nemá nejmenší chybičku. Pak se do toho ovšem přisere Mike Banning, který si může klidně podat ruku s McClanem 2013 a celý film jde do kytek. Začnou se kupit nelogičnosti obřích rozměrů. Nebudu se s tím mazat a klidně prozradím, že to celé nakonec dobře dopadne a Banning jen tak mimochodem jako přídavek kromě prezidenta zachrání rovnou i celou Ameriku. Posledních 5 minut se samozřejmě všichni radují a dokonce i prezident, který schytal kulku a v jednu chvíli to s ním vypadalo všelijak, vychází na vzduch jakoby to byla jen drobná oděrka. (09.09.2013)

V rámci žánru vcelku dobré a neurážející, nicméně Roland Emmerich si s prakticky stejným tématem ve snímku White House Down pohrál daleko důmyslněji a... A především vtipněji. Nadsázka nebo jakékoliv odlehčení Pádu Bílého domu totiž chybí nejvíce. Akce je velice akční, obsazení Bílého domu je svižně natočeno a stane se tak rychle, že člověk skoro nevnímá klasické blbinky typu "Všichni ti profíci se nechali postřílet jako stádo ovcí". Jenže všechno ostatní je myšleno tak smrtelně vážně, postavy se smrtí na jazyku přísahají věrnost hvězdám a pruhům, že to slabší povahy s alergií na kýč, klišé a patriotismus zkrátka nemusí dost dobře snést. (15.08.2013)

Pane jo, jestli tohle viděl Kim, zavře toho holuba trénovaného nést jadernou hlavici zpátky do holubníku a přepíše strategické plány! Ač originální název spíše patří ke krizi japonského výrobce fotoaparátů, bude se zas a znova vyjebávat (neplést s vyjednávat) s teroristy. Fuqua se pokusil o poctivý akčňák jako z dob minulých, jenže svoji (nejen ideologickou) moderností přišel o náboj nadhledu i lehkost. Nicméně jsem si vědom, že kdyby se toho chopil Bay, či bláznivý Rolie, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ostatně, druhý jmenovaný už finišuje s počinem, v němž Tatum v sídle prezidenta USA utancuje zlotřilé teroristy k smrti, takže se mám na co těšit.. Tady se občas připomene 9/11, Bůh žehná, až ho z toho bolí ruce a přísahá se na vlajku, co teatrálně padá ze střech. Není co divit, že jsem měl poslední dvě minuty položenou ruku na srdci. Ne, nebyl to infarkt. To já jen povstal a na celý sál si dojatě broukal Prapor posetý hvězdami - navzdory tomu, že mě vyrušováním podráždění diváci zasypávali nadávkami a poloprázdnými kelímky od coly. K absolutní nirváně mi scházel závěr, v němž by hrdinný agent se znovu nabytou ctí skopl toho na svobodu šlapajícího Asiata do fontánky před Bílým domem. „This is White House!“ (15.04.2013)

Aaron Eckhart si pozve do baráku Korejské "diplomaty" a pak se jen nestačí divit, co za nepěkné věci začnou vyvádět. Vše se zdá být ztraceno, naštěstí přichází hrdina v podobě Gerryho Butlera, který obětuje vše pro záchranu hlavy státu. Sám se vydá přes půlku města až do Bílého domu, prezidentovi na pomoc. Sám se dokáže bez problémů prostřílet až do interiérů Bílého paláce a na své cestě likviduje nelítostně každého, kdo se mu postaví do cesty. Tak trochu to zavání kousky, kterých je schopen snad pouze Chuck Norris:) První věc, kterou Pád Bílého domu upoutá, jsou neskutečně špatné efekty a kamera, které jakoby byly vystřiženy z nějakého špatného katastrofického filmu Kanadské produkce. Ale co, snímek má spád, děj rychle uběhne a závěr je až (ne)překvapivě americký. Sice jsem čekala, že by třeba pro tentokrát zámořská velmoc byla stižena apokalypsou jaderných rozměrů, ale to se opět neuskutečnilo. (30.03.2014)

Když jsem viděl, jak se Žérárd choval v Bílém domě, tak upřímně doufám, že nikdy nepřijde na návštěvu k nám. Toto je přesně ten typ filmu, při kterém je zapotřebí především nedávat moc velký pozor, jinak byste ho totiž museli vypnout už po třetím z třistadvaašedesáti leteckých záběrů Obamovy chaloupky. (08.01.2015)