Hemel
Režie:
Sacha PolakScénář:
Helena van der MeulenKamera:
Daniël BouquetHrají:
Hannah Hoekstra, Hans Dagelet, Rifka Lodeizen, Mark Rietman, Eva Duijvestein, Barbara Sarafian, Ward Weemhoff, Ali Ben Horsting, Elske Rotteveel (více)Obsahy(1)
Svým líčením nutkavého a značně nekonvenčního sexuálního chování mladé ženy, včetně popisných záběrů jejích intimních partií, připomíná Hemel zpočátku jakousi ženskou verzi Studu. Debutující režisérka Sacha Polaková však věnuje stejnou pozornost také složitým rodinným vazbám, jež utvářejí hrdinčinu osobnost a podmiňují její chování. Hemel (v holandštině nebe) má velice silnou vazbu na otce. Tak silnou, že jejich vztah často působí spíše jako partnerský svazek než jako zdravé pouto mezi rodičem a dítětem. Obrazově vytříbenému filmu, zachycujícímu onen bolestný okamžik, kdy se dcera musí vymanit z této citové závislosti, dominuje mimořádný výkon začínající herečky Hannah Hoekstraové. Její Hemel je bezohledně sebevědomá, impulzivní a neomalená, zároveň však křehká, zranitelná a toužící po blízkosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Sexuální trampoty v rozkroku veselé Miss Buchenwald nejsou zrovna pro estetického diváka vhodným filmem na sobotní večer, a to ani jako rozcvička před manželským sexem. Explicitní pičóza, natočená speciálně pro upocené, uhrovité návštěvníky festivalových kin s velmi flexibilním zápěstím, které nevyděsí pohled ani na osvětimskou pornohvězdu, protože jim tatínek při prvních polucích zafajrvoloval nahé baby. Mě jímala čirá hrůza, otřásal jsem se hnusem a myslel na nějakého fešáckého hlodavce. Zase nebudu mít nejmíň týden chuť na šťouchané brambory! ()
Hemel. Slečna Nebe, která se postupně promění v ubrečené a ucajdané filmové Peklo. Můžete ji nenávidět, můžete ji milovat, je mi to celkem jedno (tedy, pokud se chcete kamarádit se Sachou Polak, tak musíte postavu mít rádi, sama to říkala) - já jsem věřila (naivně) tomu, že se z pseudointelektuálních kapitolek příběh rozvine v něco, co má hlavu a patu. Má tolerance k rádoby hlubokým kecům hlavní hrdinky bohužel někde za polovinou filmu vzala za své. Komplexní postava? Kdeže. Nedočkala jsem se ničeho, jen krve z nosu a narychlo načmáraného portrétu uplakané znuděné, rozmazlené tátovy holčičky. ()
Po Klipu jsem si řekl, že od podobných filmů si vytvořím odstup. Popravdě ani nevím proč jsem Hemel viděl, další děvka co má ráda sílu péra a směšných pohybů co neumí vyřešit svoje city a problémy všedního dne. Klip měl aspoň hezkou tu děvku, tahle byla fakt odporná....rok nechci vidět něco podobného. ()
Na začátku bych chtěla uvést, že tento snímek má ke Studu hodně daleko a pokud vás zajímá tato tematika, tak se na něj určitě podívejte-rozhodně raději naž na Hemel. Nemůžu tvrdit, že by tento film neměl své kladné stránky...Hodně se mi líbilo rozdělení děje do kapitol, podobně jako tomu bylo v dánském snímku Smukke mennesker. Ale paradoxně to nepomáhalo pospojování celého příběhu, který nebyl ani na konci úplně vysvětlen. (pokud tedy vůbec bylo co vysvětlovat. To co se mi ještě líbilo, byla kamera, celková atmosféra a některé scény.( Procházka u moře, nebo "Nebe" na střeše). Jinak mi přišel příběh trochu vyumělkovaný a dotažený do absurdity. Prostě to často působilo jen velmi těžko uvěřitelně a lehce ironicky. Celkově jsem se ale nudila- a to především v první půlce snímku, to je důvod proč dávám dvě a ne tři hvězdičky. Ale jsou to silné dvě. ()
Liberální / bez zábran (např. explicitní zobrazování nahoty, mluva…) / psychologická / možná až záměrně kontroverzní dramatická mozaika výsečí z života zrzavé nymfomanky jménem Hemel (= Nebe) se po většinu času zdá zajímavější vizuálně, nebo i prožitkově, než obsahově, po skončení si tak nejsem úplně jist. Hemel má co říct! ~ Tento nizozemsko-španělský artový snímek je strukturovaný do osmi kapitol, přičemž by jejich posloupnost mohla být úplně v klidu různě variována. To nepokládám za nedostatek, ale za přednost. Od zobrazování protagonistčina nekonvenčního sexuálního života se pozornost plynule přesouvá k odpovědi na otázku, proč taková je, proč se tak chová, k její mimořádně silné citové vazbě na otce, jenž na ni od malička rozhodujícím způsobem působí, utváří její osobnost i podmiňuje chování. Jejich vztah, vztah otce a dcery, mnohdy působí až patologicky. ~ S Shame bych Hemel nesrovnával. Hemel NENÍ ženskou variantou McQueenova filmového opusu, to je zcela liché přirovnání. Jediným výraznějším styčným bodem je ona (jeho i její) nemožnost či snad neschopnost navázání pevného a trvalého partnerského svazku, citová vyprahlost a promiskuita. Všechny okolnosti na pozadí chování obou postav, resp. jejich vnitřní charakteristika se však liší. Pokud se autorům tohoto snímku něco povedlo, tak vylíčení vlastností i pocitů hlavní hrdinky, mohu-li vůbec použít tento termín. Spíš nechtěné hrdinky. Je velice spontánní, impulzivní a pudová, z čehož i plyne její pestrý sexuální život, i možná až hrubá (viz např. její smysl pro humor), na druhou stranu však i křehká, zranitelná, bezbranná, pochybující, tápající… ~ Agilní, odvážný přístup mladé začínající režisérky je patrný, stejně jako občasné zbytečné tlačení na pilu a již zmíněná snaha šokovat. I tematická přesycenost (láska, sex, bolest, smrt, citové nenaplnění, vztah otec − dcera atd.) je spíše na škodu, i když všechna tato téma jsou svým způsobem příbuzná. Ale jak se říká (a je pravdou), vše souvisí se vším... ~ ~ Bylo to úžasný. Ze všech mužů jsi do mě pasoval nejlíp. A že jich bylo hodně. ()
Reklama