The Butterfly Room - La stanza delle farfalle
Režie:
Jonathan ZarantonelloKamera:
Andrew StrahornHrají:
Barbara Steele, Ray Wise, Erica Leerhsen, Heather Langenkamp, Ellery Sprayberry, Camille Keaton, P. J. Soles, Adrienne King, James Karen, Joe Dante (více)Obsahy(1)
Ann (Barbara Steele) je na prvý pohľad staromódna, ale zato slušne pôsobiaca dáma z malého predmestia. Vášnivá zberateľka motýľov však za múrmi svojho bytu skrýva nejedno hrôzostrašné tajomstvo. Spriatelí sa s mladou a krásnou Alice (Julia Putnam) a čoskoro sa medzi nimi vytvorí puto podobné vzťahu matky s dcérou. Alice má však aj ďalšie dámske priateľky a pod ich vplyvom Ann odhaľuje temné príbehy z minulosti. Ann stále ostáva na prvý pohľad neškodnou a prívetivou ženou, ale potajomky pácha bizarné a brutálne činy. Jedinou, ktorá ju z niečoho podozrieva, je dcéra jej susedky Julie (Ellery Sprayberry), ktorá sa rozhodne zistiť o všetkom viac prostredníctvom utajenej návštevy Anninho domu. V miestnosti plnej motýľov odhaľuje mladé dievča čosi, čo malo zostať navždy utajené. Nikto jej neverí okrem Anninej dcéry Dorothy (Heather Langenkamp), ktorá s matkou už dávnejšie nie je v kontakte. Ony dve si musia navzájom pomôcť a nájsť v sebe odvahu postaviť sa proti zlu. (*CARNIFEX*)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Atmosféra síce bola len priemerná, bez ľakačiek a ďalších hororových záležitostí, avšak to, na čom snímok stavia je slušne vybudovaná dejová linka. Páčilo sa mi ako scenár umne narábal s jednotlivými časovými líniami a ich prelínaním až do konečnej, výslednej skladačky. V tomto filmovom žánri je to skôr výnimkou. Koniec dal všetkému nádhernú pointovú bodku. Tiež nemôžem zabudnúť na Barbaru Steele, túto 1. dámu gotického hororu, ktorá ani po toľkých rokoch nestratila nič zo svojho hororového šarmu. Celkom spokojnosť. 68/100 ()
Príbeh o psychicky narušenej, všetkými opustenej zberateľke motýľov v pokročilom veku, ktorá neustále žije v imaginárnom vzťahu matky a dospievajúcej dcéry. Na prvý pohľad sympatická staršia dáma skrýva hrôzostrašné tajomstvo. Slušné psycho, ktorého najsilnejšou stránkou je jednoznačne príbeh. Barbara Steele ma pekne hnusný ksicht takže svoju úlohu "príjemnej" babičky zvládla na výbornú. Čo mňa ale mrzí najviac, je nedostatok skutočných hororových scén. Žiadne gore zábery, lakačky či mimoriadne napätie. Nič čo by zaujalo, alebo aspoň trošku pohoršilo. Film si proste len tak plynie, a zrazu - koniec. Ukončenie príbehu síce potešilo, no všetko je to na priemernej úrovni - 60 %. ()
Horrorová diva Barbara Steeleová v roli šílené matky s velkým kladivem... Počáteční střípky filmu se postupně skládají a nakonec vytvoří bizarní obraz. Motýli se bezmocně třepotají ve smrtičce a následně jsou pečlivě ukřižováni. A co se stane s motýlí dívkou? Bude také nabodnuta na špendlík a vystavena? Časové roviny se prolínají, divák je vržen do kolotoče obrazů a postupně zjišťuje, co jsou zač postavy, které vědomě i nevědomě rozehrávají drama života a smrti. Motýlí pokoj je především o Smrti. O nenaplněných touhách, sobectví, touze ovládat a vlastnit. Ač Steelová zestárla, ponechává si stále neobyčejný šarm. Závěr je sice hezkým dílem vyšinuté osobnosti, ale Barbara by zvládla roli ještě temnější. Dokážu si ji klidně představit i v nějaké novodobé děsuplné gothice... ()
Poněkud nešťastně sestřihaná a příběhově i dost pitomá záležitost, ale i tak je to dost zajímavá guilty pleasure, kterou po celou dobu táhne minimalistický, ale působivý herecký koncert nekorunované královny hororu Barbary Steele. Díky její kreaci sousedky od vedle, která nesnáší černochy, zato miluje malé holčičky a doma skrývá bizarní tajemství, tak odpustíte filmu i ten soft thrillerový kabátek. Co však fandové klasiky žánru určitě ocení, je festival dnes už polozapomenutých hvězd: kromě Joea Danteho a Raye Wise se tu objeví i holky, co se svého času snažily zastavit Freda Kruegera, Jasona Voorheese nebo vidláky z I Spit on Your Grave. Vsadim se ale, že většinu z nich nepoznáte :) ()
Milý a nevšední soft horror, který by mi mohl být ještě milejší, kdyby se scénárista trochu krotil se svou snahou o nevšednost i při míchání jednotlivých časových rovin dohromady. Ne že bych to nepochopil, ale nesedlo mi to. U béčkové oddechovky bych dal přednost klasické formě, prostě jedna lineární časová přímka a po ptákách. Ale paní motýlkářka byla moc fajn figura, jen škoda, že na konci nerozmázla Wiseovi makovici tím perlíkem. ()
Reklama