Nepopsatelný příběh

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (The Unspeakable Act / THE UNSPEAKABLE ACT / Nepopsatelný příběh) - Totální amatéřina čiší z každé vteřiny, příšerná "hlavní hrdinka" která si stále na něco hraje, stejně jako celý nesnesitelný a neskousnutelný film. Brrrr... - 4. 7. 2012 - kino Thermal - Kongresový sál - Karlovy Vary - 0% (12.08.2012)

[47. MFF KV] Téma incestu, je zajímavý filmový námět. Zejména v puritánské Americe jde stále o velké tabu. Režisér Sallitt pojal svůj film vemi civilně, nikterak šokujícím způsobem. Tempo vyprávění je velmi pomalé, přičemž téměř zcela postrádá jakýkoli dramatický náboj. Hlavní hrdiny, sourozence Jackie a Matthewa, hrají neherci. Uvaděčka na začátku to komentovala jako pozitivum, které přináší větší autenticitu. Já si to nemyslím. Tím, že herci nedokáží doopravdy hrát, atmosféra filmu je spíše dokumentárního charakteru, což vzhledem k minimu informací, které divák z děje dostává (děj je velmi velmi jednoduchý), ještě více ubírá na sledovatelnosti. Výše citovaný obsah filmu, který láká na psychologický snímek se studiem lidského nitra a duchovní náboj Carla Theodora Dreyera, Ingmara Bergmana nebo Roberta Bressona, je naprosto mimo mísu. Tomu, co se dělo na plátně popis naprosto neodpovídá. Abych pouze nekritizoval, film obsahuje i světlejší momenty, kdy místy sklouzává do vtipu. Zejména rozhovory u psycholožky jsou oživením. Na vylepšení celkově špatného dojmu to ale nestačí. Ve výsledku je pro mě film jednoznačným zklamáním. 40% (12.07.2012)

Když si tvůrci filmu vyberou podobně kontroverzní téma jakým je incest, modlím se, aby se jim podařilo míru trapnosti udržet v alespoň trochu snesitelných mezích. Tomuto snímku, vyprávějícímu příběh dospívající dívky zamilované do jejího bratra v prostředí nudného města a ne zcela funkční rodiny, se to nakonec podařilo jen tak tak. Těsně nad totálně šedivý podprůměr film vynáší osobitý humor a vykreslení postavy hlavní hrdinky, které je poměrně uvěřitelné a ne zbytečně patetické. Film nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí. Velice mu prospívá jednoduchost a zcela obyčejné vzezření připomínající studentské filmy, což má zřejmě prozaické vysvětlení v tom, že na něj jeho autoři asi příliš prostředků neměli. (13.07.2012)

Tento film mě na letošním festivalu ve Varech velmi zaujal. Má neotřelou statickou kameru, která v dnešní době roztřesených záběrů působí příjemně ukotveně. Chvilku si na ní sice člověk zvyká, ale časem zjistíte, že k náladě snímku neodmyslitelně patří. Film se zabývá složitou otázkou incestní lásky dospívající dívky ke staršímu bratrovi. Hlavní hrdinka, sedmnáctiletá Jackie, se osobitým způsobem snaží vyrovnat se svými touhami a otevřeně a vtipně nás provádí celým svým příběhem. Její láska k bratrovi je silná a plná emocí i sexuální touhy, ale Jackie si uvědomuje, že je zároveň i nereálná. Na jednu stranu by chtěla se svým bratrem intimnější styk, ale na druhé straně ví, že spolu žít nemohou. Nechce ztratit úzké pouto s bratrem, kterého obdivuje jako člověka, ale nakonec mu musí dát za pravdu, že rozdělit se je jediná cesta, jak mohou normálně žít. Jedná se o působivou sondu do dospívajícího světa, který je plný hledání sebe sama, svého způsobu, své cesty a přinutí vás přemýšlet. Hlavní roli režisér svěřil Tallii Medel, pro níž to byl debutový film a já doufám, že ji ještě uvidíme v dalších filmech. (19.07.2012)

Nebýt háklivého tématu incestu, kterým se film zaobírá, pes by po něm neštěkl. Jackie se poněkud dětinsky upnula na svého bratra a pokouší se jej svést. Bohužel z postav nejde žádná energie, jiskření, které by diváka uvedlo alespoň do napětí, zda bratr podlehne nátlaku. Na tenkém ledě by se film ocitnul teprve, kdyby k něčemu došlo, což se však nestalo. Tedy nakonec se z něj stal snímek, který sice vydržíte, ale po pár dnech už se vám nevybaví. (30.07.2012)