Pátrání po Sugar Manovi

Pět důvodů pro plnou nálož: Jímavý příběh, skromnost Sixta, nápaditost Malika, fantastická muzika a nepopsatelné fluidum, které lezlo z plátna a postupně zaplavilo nejen celé kino, ale co je podstatné, hlavně moji duši. Jestli Sugar Manovi někdo vyčítá pohádkovost jeho story, nemůžu a nechci to chápat. (Litoměřice 2013, 12/14) (28.08.2013)

Zabudnutý a prehliadaný hudobník Rodriguez je len ďalším dokladom toho, že hlavný prúd bude síce vždy hlavným, ale iba vo výnimočných prípadoch hodnotným. História pamätá mnoho opomenutých talentov, ktorých nadanie mohlo obšťastňovať tisíce poslucháčov keby sa mi venovalo viacej pozornosti. Niektorí sa jej nedožadovali, podaktorí na ňu čakali, avšak hopkirkovský Mexičan spadal pod osobitnú kapitolu, ktorá je dnes rovnako neuveriteľná ako samotný dokument. Mýtus a povery s ním spojené. Informačný extrém čo by regulérne podozrenie, niekto si zo mňa robí prdel. Lenže napokon neistota slabne a do popredia sa derie potlačovaný úžas. "Searching for Sugar Man" si zakladá na eskalácii sekundárnych poznatkov tak, aby najskôr nastalo rámcové oboznámenie+pochybovačnosť a až potom explózia "prekvapivej" eufórie, zadosťučinenia. Ide o ťah lacný, ale v tomto smere mnou nenapadnuteľný. Inu, stále som zraniteľný...:) (09.11.2012)

Prekvapujúco dobré a prekvapujúco pre mňa neznáme skladby znejú počas projekcie nezaujímavého filmu, ktorého cieľom bolo čo najviac vyťažiť z bizarného životného príbehu Sixta Rodrigueza. Príliš sa jeho tvorcom nepodaril. Ale Dylanovsky znejúce skladby sú nákazlivé ako viróza a po nejakom čase človek zatúži mať na poličke Cold Fact. (23.02.2014)

Musím říct, že jsem po tomto filmu dlouho toužil a když už se ke mě dostal najednou se to stočilo tak rychle, že opakovaně vítězily jiné touhy, ale ve finále se přece jen asi na patý pokus na Sugar Mana dostalo. Musím se přiznat, že jsem si celou dobu připadal jak v Jiříkově vidění, nejsem žádný hudební fajnšmejkr, ale podobně krásný, pravdivý písničky s úžasně jednoduchým, ale geniálním kytarovým doprovodem jsem snad ještě neslyšel. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě tvůrci dělaj prdel, že přece není možný, aby někde žil takový písničkářský genius a nikdo o něm nevěděl, ale jak se to blížilo ke konci bylo jasno, že prdel si ze mě nikdo nedělá a člověk, který by mohl být za svůj talent v záři reflektorů, mít miliony fanoušku po celém světě, bohatsví a majetek, žije skromě, pracovitě a s velkou pokorou, bez konzumního chtíče bažícího po mamonu. Nebudu zastírat, rozsekalo mě to na sračky, písničky Rodrigueze už nedostanu z palice (hrají mně na vedlejší liště znova a znova ), protože jsou krásný, je v nich život, tak jo potkáváme my, co se každej den rveme s osudem a nezpívá je žádná zasraná pseudohvězda, ale jeden z nás a v tom je jejich nádhera a obrovská síla. Pane Rodriguezi, máte mou úctu, obdiv a respekt. (06.03.2016)

Sledováno s vnitřním pnutím - co když se jedná o hudební Blair Witch a celé kouzlo tak vyšumí pro nejapný mysteriózní pokus a já budu těžce zklamaná, protože už jsem si hlas, melodii i text spojila se záhadným Rodriguezem, prozářeným aurou smutku a tomu já se nebojím čas od času podlehnout... Jo jo, stezky slávy jsou nevyzpytatelný a nezbývá než obdivovat Rodriguezovu pokoru, jejíž opak mi připomenul neblahého, ač vymyšleného, Llewyna Davise, kterému chyběla soudnost a chybějící charisma i nedostatek talentu zaměňoval za smůlu... Nic, jdu si stáhnout Cold Fact a běda, jak neexistuje! (31.07.2014)