Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zdeněk Řehoř, nezapomenutelný herec, v hlavní roli příběhu stárnoucího vědce, který prožívá veliké zklamání. V den jeho narozenin totiž není uveřejněn článek oslavující jeho práci, a tak se cítí zapomenut. O to větší útěchou mu pak je zájem vědců z mladé nastupující generace, kteří jeho celoživotní dílo ocení a dají mu pocit vážnosti a moudrosti. (Česká televize)

(více)

Recenze (8)

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Je mi 75 let, jsem starý a chci uznání, než umřu. Zdeněk Řehoř jako smutný profesor, mžikající očima tak smutně, jak to umí pouze on, je tím ale až otravný. Více než hodina sebelítosti. ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Vášo, třeba to tak vůbec není.. Třeba v těch novinách mají málo místa.." Zato v televizním archivu je místa očividně až příliš.. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Takový tuctový příběh, který neurazí a ani nenadchne. Typický výtvor Brněnské televize, která vytvářela jedno toporné TV dílo za druhým. Za zmínku stojí herecký výkon pana Řehoře, Navrátila a docela i pí Trýbové, kterou jinak neznám. Tak za dvě + jedna za již zmíněné herce. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Stárnoucí profesor Kašpar, který dříve pracoval na vědecké fakultě slaví významné jubileum, 75 roků. Chodí mu gratulovat přátelé, žáci které vyučoval, dostává dopisy plné pěkných blahopřáních. Jenže v novinách, jak bývá asi každý rok zvyklý, o jeho výročí není ani zmínka. A tak dědula chytne ješitnou a lítostivou náladu a nechce nikoho vidět. Situaci se snaží zachránit jeho obětavá žena a vydá se do redakce novin celou záležitost zachránit. Tolik něco málo k ději. Zdeněk Řehoř je v roli uplakaného profesora někdy až nepříjemný, ale to už je holt úděl stáří. Pěknou violoncellovou hudbu k této brněnské inscenaci zkomponoval Pavel Blatný. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama