Pokoj 237

Horší než průměrné fanouškovské youtube video. Audio koment jak bez přípravy, mnohdy nesouvisející s obrazem, a v jednu chvíli doslova slyšíte v pozadí minutový pláč dítěte, načež se autor omluví, že musí jít syna utišit. Proč to není vystřiženo? Na co máme tohle poslouchat? Pominu, jak nedůvěryhodně na mě působí dokument, jímž mě jakoby provází Tom Cruise, jak jde na Shining do kina. Jsem jinak fanoušek filmových teorií, a u Shiningu to platí obzlášť, ale tady není nic. Diskutuje se o tom, zda v kanceláři mohlo být okno, nebo tam měla být zeď. O tom, že za Nicholsonem je židle a chybou střihu za chvíli zmizí. O tom, že výtahy byly fejkový a Danny jezdil a motokáře jednou dole, jednou v patře. A co má být? Namísto rozvíjení teorie, o čem Shining tedy vlastně byl, listuje seznam domnělých podivností, které jsou často pouze a jenom chybou střihu - ne, chybějící samolepka Šmudly ze Sněhurky fakt neznamená nic o dýmce míru. A protože autor dokumentu nemá co nabídnout, vymýšlí si takové kraviny, že to celý "dokument" ještě shazuje - tvář Kubricka v mracích je asi vrchol. Lyžař na plakátě, který ve skutečnosti není lyžař, ale minoatur... to už chce hodně, hodně představivosti. 10% (25.11.2020)

Kéž by některým našincům otevřelo oči... Velká výzva (nejen) pro databázové spřadače konspiračních teorií. Tenhle dokument ze své cesty do samého konce neuhne – po celý čas neuvidíme ani jediného z mluvčích, dýchatelnou „realitu“ zastupují hrané scény diváků koukajících se na Osvícení a analogie s jinými filmy od Kubricka. Divácké klaustrofobii nic nebrání. Interpretace jsou často výživou pro psychoanalytiky, třeba občas zabrousí do ideologie a výsostně neviditelné spoje hledají i dalšími způsoby. Toto je podstatné → konspirátorům nejde o to popsat film jako celek, výhradně vytrhávají detaily na okrajých obrazu, které (jak sami mnohdy oprávněně říkají) jsme si prostě nevšimli. Je příznačné, že se většinou nejedná o nejznámější scény. Některé argumenty jsou zábavné (falešný let Apollo 11, penis), jiné vyloženě trapné (Indiáni, Holocaust). Ovšem přínosné je proplétání více různých teorií v jedné chvíli filmu (často popisují tutéž scénu!); takový guláš zpochybní rázem vše. Tyhle pohádky dospělých, které podkresluje stále stejná hudební smyčka, jsou zjevně výrazem nejhlubších traumat oněch promlouvajících, fanoučci Osvícení jsou ti poslední, kterým bych tuto krutou hříčku doporučil. (MFF KV 2012) (01.12.2012)

Chtělo by se říct, že než nekvalitní a neprofesionální symbolická analýza a psychoanalýza filmu, tak to radši žádná. Ale není to pravda. I když je Room 237 amatérsky natočený, rozhrkaný a často si protiřečící, a i když se pět průvodců po filmu Osvícení dá považovat ve shovívavějším případě za podivíny a v tom realističtějším za magory, tak i přesto má svůj význam. Minimálně v tom, že mě donutil podívat se na Kubricka zase trochu jinak. Rozebírat teorie přednesené v dokumentu nemá smysl. Některé nejsou víc než jen souhrn postřehů, například legendární režisérova tvář v mracích, kterou zmíní zřejmě každý kdo snímek viděl, některé jsou argumentačně silnější a kupodivu stojí na pevnějších základech. To platí především pro konspirační názor, že scény z přistání Apolla 11 na Měsíci natočil Kubrick a adaptace Kingovy knížky je jeho zpověď a svého druhu katarze. No, proč ne. Třeba někdo přijde i na to, že Spielbergova Blízká setkání třetího druhu vycházejí ze skutečných událostí. (10.12.2014)

Heleďte, já mám dumání o nesmrtelnosti filmového chrousta vážně v oblibě a s desítkami způsobů, jak vnímat Osvícení, jsem povšechně obeznámená, ale sorry, tohle je otravně namluvená, zhulenecky působící a nelogicky sestříhaná sbírka nesystematických, kavárenských a nepromyšlených dojmů mnohdy přejatých odjinud, která nemá úroveň ani průměrného DVD komentáře a chvílemi vůbec nesouvisí s obrazem – trochu ironické vzhledem k tomu, že se rozebírá dílo režiséra, který se vyjadřoval hlavně vizuálně. Právě kvůli nesystematičnosti a nespojitosti postřehů nelze brát předkládané interpretace vycházející z naprostých maličkostí příliš vážně (Kubrickův ksicht v mracích?! Dafuq?!) – což je upřímně řečeno poněkud bizarní, jelikož například myšlenka, že Osvícení pojednává na určité rovině o genocidě amerických Indiánů, je dnes vcelku obecně přijímanou teorií. Letmým nadhazováním odlišných povrchních interpretací navíc dochází k nezamýšlenému efektu, a sice naprosté odtrženosti od výchozího materiálu a klasickému diváckému dojmu „tamten si řekne, že je to o genocidě, tamten zas, že o holocaustu, další to chápe jako důkaz, že jsme nepřistáli na měsíci, každej v tom holt vidí, co chce“ – nelze tudíž než učinit lidový závěr, že kdo se film snaží vnímat trochu do hloubky, je pompézní, okázalý debil. O mizerné technické úrovni poznamenané krokováním, koktáním, nepřipraveností a nutností uklidňovat děcka řvoucí v pozadí ani nemluvě (ne, nedělám si srandu). Pro na první pohled za vlasy přitažené a zároveň fascinující, pečlivým studiem podložené, obohacující a přesvědčivě znějící rozbory tedy doporučuju jít radši za Robem Agerem na Collative Learning . (07.03.2013)

Ohromující smršť milionů detailů, jež jen ti nejpozornější diváci mohou najít v Kubrickově Shiningu a dalších snímcích, postřehy z jeho života, svět za jedním z nejslavnějších příběhů. Mnohé postřehy nadchnou, zaujmou, pobaví...a tisíce dalších přinesou představu, že někteří lidé a kritici by mohli svůj život zasvětit užitečnější zábavě a důležitějším blábolům... (06.07.2012)