Sedmá velmoc

Kolísavé tempo kazí dojem. Začátek ze zákulisí televize je strhující, pak klidnější pasáž a pak přestřelka mezi ministrem a Kateřinou a Noiretovo shánění důkazů. Jenomže pak to všechno zase uslintají milionem keců. Skvělý dabing z Barrandova, Větrovec, Kolářová, Faltýnek, Zahajský, Schánilec. Především Větrovec zcela exceluje. (29.12.2017)

Reziser Serge le Roy /jeho debut Mataf som uz videl, ale len taky skoro az podpriemer/ natocil celkom slusny film z prostredia novinarciny. Filmu kraluje najma Philipe Noiret, zvysni herci mi nehovoria nic. Zaujimava je najma tema toho, ako novinar moze prist takmer o vsetko, ked sa postavi mocnym politikom istej krajiny - napriklad Francuzska. 65 % (28.02.2015)

Další tak trochu zmařený dobrý námět. Noiret hraje, jak jen může, ale co naplat, když moc nemůže. Líbí se mi, jak Francouzi rádi šťourají do vysokých politických kruhů, ale ono je to celé spíš jen na efekt a ti pánové tam vysoko se mohou jen spokojeně usmívat nad naivitou tvůrců. A i kdyby někdy ťali do živého, tak se to stejně přejde bez mrknutí oka, protože oni moc dobře vědí, že je lepší zůstat v klidu a nijak to nekomentovat, protože potrefená husa nejvíc kejhá. Divácky je to docela atraktivní, ale tady se to moc nepovedlo. (15.09.2009)

Čekal jsem o filmu více než jsem dostal, snaha dostat atmosféru pod tlak nevyšla, dynamika ani hudební graduace také nepřišly, a tak z velmi slibného námětu mnoho nezbylo. Myslím, že je to opravdu škoda. Ani ve mě nezůstala pachuť z politických thrillerů, se kterým se můžete potkat například ve filmu Ve státním zájmu. Velmi dobře svou roli zahrál Philippe Noiret (18.05.2010)

Již Otto von Bismarck v 19. století, v době existence výhradně tiskových médií, označil média za sedmou velmoc. Televize v tomto politickém thrilleru 80. let představuje nejen médium s mocí ohledně veřejného mínění, včetně výroby omylů či zneužití k manipulaci, ale současně moc prověřující a lámající charaktery mediálních pracovníků a dalších lidí, kteří s mediálním prostředí mají zrovna co do činění. Médium, přetavující své principy se i do vztahu ambiciózní TV reportérky, zahleděné mimo televizní kamery do svého kolegy. Leroyův film je neskutečně zajímavý atraktivním tématem, propojením motivů mezi veřejným a osobním životem dvou lidí z oblasti spravodajství či rozuzlováním pozadí závažného případu z politického zákulisí a podsvětí. Upoutá i nahlédnutím do televizního studia v 80. letech, což se občas zajímavě promítne i do formy snímku. Přes svou nadčasovost a podnětnou reflexi („odvaha být zbabělý“) to ovšem není film, který by mě skrze téma dokázal zdeptat, pocitově rozložit, přinést cosi nečekaného a dlouhodobě poznamenat. Až na nějakou vyhrocenější scénu se mi sledoval docela „příjemně“ jako dobře napsaný a zahraný příběh, obzvlášť díky tradičně skvělému a charismatickému Philippu Noiretovi. To vše zdaleka není málo, přestože se Francie může pýšit i daleko údernějšími a kritičtějšími filmy s přesahem do politiky a dalších oblastí veřejného života. [80%] (15.04.2023)