Sedmá velmoc

Kolísavé tempo kazí dojem. Začátek ze zákulisí televize je strhující, pak klidnější pasáž a pak přestřelka mezi ministrem a Kateřinou a Noiretovo shánění důkazů. Jenomže pak to všechno zase uslintají milionem keců. Skvělý dabing z Barrandova, Větrovec, Kolářová, Faltýnek, Zahajský, Schánilec. Především Větrovec zcela exceluje. (29.12.2017)

Již Otto von Bismarck v 19. století, v době existence výhradně tiskových médií, označil média za sedmou velmoc. Televize v tomto politickém thrilleru 80. let představuje nejen médium s mocí ohledně veřejného mínění, včetně výroby omylů či zneužití k manipulaci, ale současně moc prověřující a lámající charaktery mediálních pracovníků a dalších lidí, kteří s mediálním prostředí mají zrovna co do činění. Médium, přetavující své principy se i do vztahu ambiciózní TV reportérky, zahleděné mimo televizní kamery do svého kolegy. Leroyův film je neskutečně zajímavý atraktivním tématem, propojením motivů mezi veřejným a osobním životem dvou lidí z oblasti spravodajství či rozuzlováním pozadí závažného případu z politického zákulisí a podsvětí. Upoutá i nahlédnutím do televizního studia v 80. letech, což se občas zajímavě promítne i do formy snímku. Přes svou nadčasovost a podnětnou reflexi („odvaha být zbabělý“) to ovšem není film, který by mě skrze téma dokázal zdeptat, pocitově rozložit, přinést cosi nečekaného a dlouhodobě poznamenat. Až na nějakou vyhrocenější scénu se mi sledoval docela „příjemně“ jako dobře napsaný a zahraný příběh, obzvlášť díky tradičně skvělému a charismatickému Philippu Noiretovi. To vše zdaleka není málo, přestože se Francie může pýšit i daleko údernějšími a kritičtějšími filmy s přesahem do politiky a dalších oblastí veřejného života. [80%] (15.04.2023)

Filmy z novinářskýho prostředí mají své kouzlo, škoda jen zbabělosti hlavní hrdinky, která to v závěru vzdala a místo boje radši přiznala neexistující porážku. To by se v americkým filmu fakt stát nemohlo. Celkově spíš průměr. PS: je docela fajn, že moderátorka a tím pádem hvězda, se montuje do práce novinářům. Už vidím Borhyovou s rozšklebenou a od ucha k uchu roztaženou hubou, jak dělá něco, co by ji mohlo snížit popularitu.. (23.06.2009)

Reziser Serge le Roy /jeho debut Mataf som uz videl, ale len taky skoro az podpriemer/ natocil celkom slusny film z prostredia novinarciny. Filmu kraluje najma Philipe Noiret, zvysni herci mi nehovoria nic. Zaujimava je najma tema toho, ako novinar moze prist takmer o vsetko, ked sa postavi mocnym politikom istej krajiny - napriklad Francuzska. 65 % (28.02.2015)

Scénář z období kriticismu francouzského filmu vybočuje snad jen tím, že aktéři nemusí řešit velká morální dilemata, protože přesně vědí, za jakých podmínek jsou šťastní. Noiret dělá, co může, nebo spíše, co mu rutinér Leroy dovolí. Je vlastně dobře, že Leroy skončil u televizních filmů, neboť tam se jeho režijní nekompetentnost dala lépe přehlédnout. Zde bohužel ne. (07.05.2023)