Zločiny a poklesky

Vážnejší Woody Allen. Snímok je rozdelený na dve dejové línie, ktoré pojednávajú o rovnakých témach, len z iného uhlu pohľadu. Na jednej strane tu máme otázky cti a svedomia z pohľadu kriminálneho zločinu vraždy a na strane druhej zase otázky spojené s profesnou čestnosťou a svedomím na poli umenia. Jedna polovica je temnejšia, druhá je typicky Allenovská, oplývajúca ironickým humorom, satirou a trefnými myšlienkami. To samozrejme nie je všetko. Ako okrajové spoločné témy možno vypichnúť otázky židovstva, filozofiu života, lásky a mnohé iné témy, vyskytujúce sa snáď vo všetkých filmoch tohto velikána. 85/100 (31.08.2015)

Je to teprve třetí Allenův film, co jsem viděl a musím říct, že se mi jeho filmy začínají hodně líbit ... obzvláště mám slabost pro stará kina, která jsou plná starých filmů, na které jen tak mimochodem jeho postavy chodí :-) Dále je tu ten existenciální humor, New York a příšerné oděvy, které se nosily na přelomu 80. a 90. let, brrr. Z herců samozřejmě musím pochválit svého oblíbeného Alana Aldu, jsem rád za každou příležitost, kde ho můžu vidět mimo MASH, Landaua, který mě před tímto filmem zaujal už coby Bela Lugosi v Edu Woodovi anebo mě neznámého Jerryho Orbacha, jako typického židovského gangstera :-) Woody Allen sám je herecky samozřejmě taky fajn. Nelíbilo se mi to tolik jako třeba Love and Death nebo Manhattan Murder Mystery, ale pořád kvalitní zážitek :-) (12.10.2013)

Linie, kde si Alda střílí z tvůrce seriálu M.A.S.H. Larryho Gelbarta a Woody se vypisuje ze svých vztahových frustrací, je typicky Allenovská. Druhá s M.Landauem, jenž řeší morální dilemata a používá postupy, které všichni známe (racionalizace, odmítání) zase vůbec. Když se spolu na konci setkají, definitivně se potvrdí, že notorický neurotik hrál tentokráte se svým ohýbáním až druhý klarinet a přitom se ztrácel v houštinách filozofování. Až se švagr Lester dosměje nad střihovou vložkou s Mussolinim, nejspíš mu sebevědomě vpálí, že něco občas ohnul až přespříliš.. (26.11.2014)

„Ohni něco, je to k smíchu. Zlom to, není to k smíchu...“ Tvorbu Woodyho Allena teprve se vzájemně pestrými pocity objevuji, ale tímhle filmem mě Woody po Haně a jejich sestrách už podruhé za poslední dobu potěšil. Je to vskutku pěkný tvůrčí posun od počátků ve znamení neotřelých crazy komedií často bez celistvého děje až ke komorním příběhům ze života obyčejných lidí, byť samozřejmě ani zde nechybí humor, stejně tak lze rozpoznat typický Allenův rukopis v dokumentárních vložkách či ukázkách ze starých filmů. Zaujal mě nejen příběh doktora ve vlastním zápasu se ctí a svědomím během svých morálních poklesků směřujících až k zločinu, ale i nenásilné promítnutí těchhto morálních otázek do vedlejšího příběhu filmaře a jeho tvůrčí práce. Přičemž celý film pěkně vyvrcholí přímo symbolickým dialogem mezi oběma hlavními postavy (doktorem a filmařem) nad tématy filmu a zločinu. Spoustu záblesků jemné ironie vystřídávají delší zádumčivé chvilky s posmutělou atmosférou, na jejíž vytvoření má úspěšný podíl i vizuál dvorního Bergmanova kameramana Svena Nykvista a zatímco chvíli se divák směje a baví se, jindy se uchýlí s vážnějším podtónem k hlubšímu zamyšlení. Martin Landau, kterého jsem jako herce viděl vůbec poprvé, zvládl výborně oscilovat mezi oběma polohy tragikomické postavy a Allen s Aldou v rolích téměř samých sebe výsledek určitě nepokazili. Pěkný kousek, za mě spokojenost. [80%] (14.08.2021)

Tento filme je vskutku geniálny. Je to číry Woody Allen v najvrcholnejšej podobe - kandidát na jeho najlepší film. Humor a trpkosť, dráma aj ľahkosť , geniálne pracovanie s motívom očí (božie oči, oko kamery, očný lekár, okná do duše), a sú tam všetky, VŠETKY Woodyho témy (kritika židovstva a náboženstva, manželská nevera, kritika Hollywoodu) a VŠETCI jeho hrdinovia (neurotický intelektuál, samoľúbi frajer, hysterická ženská, dokonca aj ten obstarožný židovský manželský párik) - a napriek tomu to nielenže nepôsobí neučesane či "preplácane", ale je to dokonale konzistentné, koherentné, komplexné a prepracované. A profesor Levy je úžasný! (04.02.2014)