Zločiny a poklesky

Zločiny a poklesky je z té Allenovo tvorby, kterou jsem měl tu možnost vidět suveréně tím nejpesimističtějším filmem. A zdá se mi, že mi snad i tím nejreálnějším co se vyobrazení postav týče. Oční lékař, který se dopustil zločinu a vypořádává se se svým svědomím zde může být porovnáván s jeho přítelem žijícím v duchovní morální čistotě a vždy hledajícím pravdu. Allen tak porovnává dva životní postoje a ukazuje jak morálka dostává na frak. Vše je navíc zdůrazněno tím, že zatímco ten první se se svými činy nejak smíří a daří se mu dobře, ten druhý hledající všude pravdu k tomu slepne. Jak cynické. A pak je zde druhá dějová linie. Hluboce intelektuální režisér usiluje o stejnou ženu jako úspěšný povrchní trouba. Kdo asi vyhraje? Defeinitivně jeden z nejlepších Allenových filmů, jehož scénář je troufám si říct geniální. (27.02.2012)

Velice propracovaný film. Všiml jsem si několikrát, jak v jedné příběhové rovině zazní věta, která je poté realizována v druhé, nebo jejíž etický konflikt je ve druhé řešen. Stále se tam promítá nějaká naivita snílka (tady filmaře nezávislých dokumentů) se skutečnou realitou. Chvílemi jsem si dokonce nebyl jistý, jestli příběh s Martinem Landauem není dokonce jen film, na který se Allenova postava dívá. Jako by jeden příběh - právě snící, byl korumpován realitou a ten druhý, právě racionální, byl korumpován fikcí. (22.10.2016)

"Povšimněte si, jaký je v lásce zvláštní paradox. Když se zamilujeme, chceme nalézt všechny, či alespoň některé osoby, na nichž jsme lpěli v dětství. Zároveň milované žádáme o nápravu křivd, jež nám rodiče či sourozenci způsobili. V lásce je tedy protiklad. Pokus o návrat k minulosti i o její nápravu. " (13.12.2015)

Když se divák vrátí ke starším Allenovým titulům, spokojenost je takřka zaručená. Tradiční propletenec vztahů, sexu, lásky a neurotických nálad je tentokrát hlavně psychologickým dramatem ze současnosti. Nabízí dvě nosná témata – uměleckého režiséra na scestí, který má natočit dokument o nenáviděném švagrovi, který mu navíc posléze přebere milovanou ženu, a očního lékaře, který se rozhodne zbavit nepohodlné milenky. I když tu máme opravdu vážná témata, Allen předkládá i svůj typicky suchý humor („V ženě jsem byl naposledy při návštěvě sochy Svobody.“). Je obdivuhodné, jak ladně umí skočit od hořké komedie k tíživé tragédii. Takhle bravurně to ovládá málokdo. Výborný Alda, výborný Alda, výborný Orbach.. (26.07.2013)

Scénář: Woody Allen .. God is a luxury I cannot afford. Tentokrát mě Allen mírně zklamal a zároveň dostal do rozpaků. Jistě, film má výborné morální/filozofické myšlenky, které jsou podány místy skutečně originálně a poutavě, jenže jelikož jsem film viděl až nyní (2007), hodně mi připomněl nevýrazný Match Point resp. vážná linie mi přišla jako její dřívější variace z New Yorku. V tomhle stínu (Match Point považuji pouze za průměrný film) jsem neměl moc nad čím jásat ani nyní. Ještě že na Crimes and Misdemeanors zbyl i nějaký ten pověstný humor, protože thrillerová linie podáním dech nebere. Kdyby už tehdy Allen vynechal komediální polohu, kde sám typicky září po boku typicky zábavného Alan Aldy, měl bych stejně „špatný“ pocit, jako u pozdějšího Mače. 70%. (24.10.2007)