Blancanieves
Snehulienka: Iný príbeh
Blancanieves
Blancanieves
Režie:
Pablo BergerScénář:
Pablo BergerKamera:
Kiko de la RicaHudba:
Alfonso de VilallongaHrají:
Maribel Verdú, Daniel Giménez Cacho, Ángela Molina, Macarena García, Pere Ponce, Pere Vall, Inma Cuesta, Ramón Barea, Carlos Lasarte, Jinson Añazco (více)Obsahy(1)
Příběh je rozehrán v roce 1910, kdy je slavný matador Antonio Villalta těžce paralyzován po srážce s býkem. Jeho těhotná manželka, která tragédii sledovala, vzápětí zemře při porodu malé Carmen. Léta běží – k bezmocnému, leč stále bohatému muži se jako pijavice přisaje zlotřilá pečovatelka Encarna a stane se jeho novou manželkou. Carmen je vychovávána babičkou, ale po její smrti se musí vrátit k otci a maceše, která ji nejprve odsoudí k životu ve sklepení a po několika dalších dějových kotrmelcích i k smrti. Děvče však přežije (byť se ztrátou paměti) a je v divočině zachráněno partičkou trpaslíků, shodou okolností též zápasníků s býky. Pod jménem Sněhurka se v aréně sama proslaví, leč zákeřná macecha ještě neřekla poslední slovo. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (74)
Vše kolem tohoto filmu je tak trochu jiný příběh. Od režisérovy (sebe)důvěry držet projekt 8 let při životě. Až po fakt, že těšíte-li se na pohádku, popovídejte si spíš s umělcem, který Sněhurce prošlápl cestu. Doporučuju si přečíst pár rozhovorů s režisérem, pak totiž zjistíte čemu všemu je příběh Carmen pocta. Souhlasím s Bárou, že Macarena se pro tuto roli narodila a že nikdy nechci vidět jinou. Pro mě to nebyl jen jiný příběh, ale i jiný svět. Svět tančící v rytmu flamenca, svět ohňostrojů jisker v hlubokých tmavých očích zázračných i prokletých lidí. Nikdy nespouštěj býka z očí... Nespustím, pane Berger, ani z vás... ()
Teda, vám se to moc nelíbilo, to jsou všude jinde samé pětky, čtyřky, přes 85% a tady jste nějak upozaděný?!? Tak to ne, mně se to teda líbilo a moc. Sněhurka je tak krásná, že navrhuju obsadit ji do všech filmových adaptací Sněhurky, které se ještě budou točit, a zároveň navrhuju vymazat ty umělé, co to hrály předtím. Tohle byla skutečně role šitá na míru právě téhle krasavici, doufám, že ji budeme vídat častěji. Super bylo, že když jsem to hledala, našla jsem komentář kdesi na netu: nestahovat, je to hluchý, chybí tomu zvuk a titulky to má jen občas! To mě pobavilo. A právě tahle skutečnost dává snímku takové obrovské kouzlo, že musí zapůsobit na každého. Včetně toho, že dáme ruce pryč od sladkých klišé, navlíknem Sněhuru jako toreádorku, Macechu jako dominu a trpaslíky konečně necháme trpaslíkama. ()
Film poznamenaný cimrmanovským syndromem - Pablo Berger jej pečlivě připravoval dlouhých 8 let, když ho na cílové rovince předběhl jakýsi floutek jménem Michael Hazanavicius a urval pro sebe prvenství a vavříny. Jeho The Artist byl sice první, ale vzhledem k rafinovanosti odkazů na němou éru můžeme tohoto loňského vítěze Oscarů přirovnat k prvnímu stupni základní školy, zatímco Bergerova Sněhurka je univerzitou. Bergerův snímek je dokonale propracovanou poctou (především evropským) nemým filmům 20. let, která kouzlí a boduje každým střihem, každou kompozicí, každým hudebním motivem, každou narážkou, každou postavou, každou scénou. I přes tuto formální dokonalost a nebývalou grácii v citování slavných filmových vzorů je Sněhurka: Jiný příběh především svižně fungujícím filmem, který vás zavalí napětím, citem, vášní a na konci i smutkem (poslední scéna patři mezi nejsilnější a nejsmutnější závěrečné scény za dlouhá léta). V době stále tupějšího mainstreamu, stále vybrakovanějších žánrovek, proudu průměrných filmů z celého světa širšího než Amazonka a nánosů pseudoartových uměleckých výpovědí působí Sněhurka: Jiný příběh jako zjevení. Museli jsme se prostě vrátit ke kořenům, kdy film ještě nebyl mrtvý... ()
(1001) Mé srdce se pohnulo. ♥♥♥ Je to tak povznášející jakož i depresivní, že se ihned zařazuje na seznam ultimátních pohádek do čela s Kachyňovou Malou mořskou vílou. Velká radost z aktualizace a práce s mýtickými motivy a následné spiklenecké pousmání za zvládnuté využití formy němého filmu. Viděla jsem Maribel Verdú zatím jenom ve třech filmech, ale v každém hraje úplně jinou ženu tak přesvědčivě, že mám problém si uvědomit, že je to pořád "pouze" ona. Stejně tak ráda vidím film s tolika druhy ženských postav vykreslených skrze přesné a citlivé detaily. Čestnou zmínkou bych ještě obdařila zobrazení vztahu dcery s otcem. A celkově platí, že přes počáteční nedůvěru/nevědomost jsem se už v prvních minutách dostala k oněmění a bezpodmínečnému obdivu, které mi vydržely až do konce. (Viz první věta komentáře.) ()
Vôbec nepatrím medzi milovníkov nemých filmov, vlastne nikdy som im akosi neprišiel na chuť (možno pre to, že obľubujem hlboké a zmyselné dialógy). Postupne však prechádzam filmy nominované na EFA (European Film Awards), a tento je medzi nimi. Snehulienka už zažila toľko variácií, že by si človek pomyslel, že už s z toho stane klišé. Ale nie! Toto ma naozaj veľmi upútalo, na čom má veľkú zásluhu najmä skvelá kamera a celkovo aj prevedenie a atmosféra, v ktorej sa to nesie. Scenár sa mi na prvé počutie zdal trochu absurdný, avšak napokon takáto zaujímavá verzia slávila u mňa nečakaný úspech. Maribel Verdú bola skvelá voľba pre rolu Snehulienky - veľmi pôvabná žena s jemnými rysmi v tvári. Aj ona sa veľkou mierou pričinila o môj nadpriemerný dojem. ()
Reklama