Sněhurka: Jiný příběh

Po vizuální a technické stránce nemám nejmenších výtek, obzvláště krásná hudba byla naprosto perfektní a výborně pracovala s diváckými emocemi (tedy alespoň s těmi mými ano). A ani s příběhem na tom Sněhurka nebyla vůbec špatně, dokonce mě překvapilo, že až na pár scén působil film velmi realisticky. Pořád jsem čekal něco nadpřirozeného, avšak to si nechali tvůrci až na úplný závěr (takřka doslova). A kvituju odvážný a překvapivý konec (s vygradovaným emocionálním maximem), na který by si hollywoodští tvůrci těžko troufli (i když ta slza…já vám nevím, mně prostě nesedla, ale to byl vlastně jediný fantasy prvek v celém filmu). Celkově slušné 4*. (12.08.2013)

No po tolilka pozornosti co se tomuhle filmu dostalo ve své domovině jsem byl na tuto verzi Sněhurky více než zvědavej. Němá sněhurka co rajtuje v aréně s bejkama, macecha co provazuje sado maso hrátky a to vše v černobílým přelivu, hm to se fakt nedalo ignorovat. Ano hercům se sice vzal hlas, ale muzika vynahrazovala veškére nálady a umě navozovala dramatickou nebo odlehčující atmosféru, na můj vkus možná až příliš. Herci co si musí vystačit s pohledy a mimikou těla maj roli bez hlasu přece jen stíženou a nějaké to umění ze sebe prostě vytlačit musí. To se nejvíc povedlo Maribel Verdú, protože ta tu svini zahrála tak přesvědčivě až jsem se divil, že není českej poslanec. Příběh nenudí a variace sněhurky je to skutečně pojata velmi originálně a chce říci moderně, jenže celý příběh je prostě oda na evropskou němotu, takže spíš zůstanu u té originality. Místy mě přišlo že film ztrací dech, jindy působil trošku zkratkovitě, ale co oceňuju uplně max je konec s tím si tvůrci fakt pohráli a líbilo se mě jak najendou kino totálně ztichlo a čekalo na ten poslední záběr, protože se fakt nedal odhandout a nakonec byl nejkrásnější možný. V podstatě poslední filmový políčko rozhodlo o čtvrtý hvězdě, nádhera. (21.02.2013)

Sněhurčina macecha dominou s bičíkem a trpaslíci liliputánskými toreadory ochotnými zpeněžit i oživování ve skleněné rakvi? Inu, Sněhurce Pablo Bergera je možné odpustit mnohé. Nemusela jít snad celou cestou známého příběhu, je ale důkazem, že kvalitní zpracování nepotřebuje barvu ani slova. Recyklát mnohonásobně omleté story, na rozdíl od Bídníků z něj ale nebolí hlava. kult pro Cinema Mundi, 2013. (03.03.2013)

Mám dojem, že už jsem viděla všechny verze Sněhurek. Ale pozor, tuhle natočili Španělé a je to opravdu jiný příběh.. protože Španělé točí věci jinak. Už ze začátku mě zaujala černobílá forma a nepřílišná ukecanost, díky čemuž vynikla již tak výrazná hudba a herci vskutku museli hrát. A taky hráli, zaplaťpánbůh... Ději smutného osudu malé Carmen jsem propadla téměř ihned, ale vrchol přišel v aréně v Seville (a to býčí zápasy opravdu nemusím), kde se Sněhurka rozpomíná na své dětství. To je pro mě nejkrásnější moment filmu a nic, ani závěr, ho nemůže přebít. Pro mě (a za mě) za čistých 5*. (11.09.2013)

Sněhurka tak trochu jinak (velmi překvapivé, když se podíváte na název). Krom "němosti a nebarevnosti" je místo sněhurky "toreádorka", místo zlé čarodějnice domina s bičíkem, místo sedmi trpaslíků je trpaslíků jen šest a princ pořád nikde... Když k tomu přidáte některé křesťanské symboly a úžasnou hudbu a kameru, vznikne sice tak trochu jiný, ale přesto dostatečně silný příběh pro dospělé, stejně jako je Sněhurka sama o sobě silná pro děti... (07.03.2013)