Takhle to děláme v Moskvě

Málokdy se vidí, tak rychlý rozpad filmu. Začal jako zábavná komedie o tom, jak si Francouzi představují komunistickou Moskvu, ale téměř okamžitě snímek rozbředl do zoufale natahovaných /ne/komických scének. Film tak dosáhl to, co si předsevzal: zobrazit SSSR. A povedlo se mu to – bylo to nefalšované utrpení. (28.04.2022)

Ředitel moskevského hotelu Philippe Noiret si žije jako v bavlnce. Neplete se do politiky, horlivě přikyvuje mocným, když to po něm chtějí, nenechá se zbytečně rozptylovat potřebami svých hostů a víceméně se řídí okřídleným "kdo nekrade, okrádá rodinu". Jenže rodina není složená ze samých loajálních komunistů a jeho švagra Christiana Claviera začne pronásledovat KGB zrovna ve chvíli, kdy má Noiret v hotelu kontrolu a významného hosta z politbyra... Zatímco francouzské komedie s Les Charlots nebo Pierrem Richardem nezadržitelně stárnou a práchniví, tyhle rané počiny Christiana Claviera a Jeana-Marie Poiré pořád šlapou jako hodinky. Že film Ježíšek je neřád nasadil laťku vysoko nad běžný průměr, se zčásti dalo přičítat i k dokonalosti vybroušené hře, na níž stavěl. Spektakulární velehit Děda se dal na odboj už byl výrazně filmovější a Takhle to děláme v Moskvě navazuje spíš na něj. Znovu tu máme rozvětvenou rodinu, složenou z oportunistů i odbojných typů, znovu je v nesnázích politického rázu, jen ji místo Němců pronásleduje KGB. Zásadní rozdíl vidím v tom, že Děda přece jen našlapoval opatrně kolem ožehavějších témat a rozdělení postav na "hodné" a "zlé" bylo zřetelnější. Zato Moskva si dělá stejnou srandu ze všech. Pohlíží na ně pobaveným okem někoho, kdo stojí vně jejich problémů a nemusí se proto zastávat jedné či druhé strany. Nemá otravnou potřebu politikařit, ukazovat na někoho obviňujícím prstem, vynášet soudy. Okem vnímavého pozorovatele sleduje absurditu neustálého dvojího života v totalitním režimu, všímá si mnoha příznačných detailů a řekl bych, že léta, která film vzdálila tehdejší realitě, výrazně přispívají k jeho zábavnosti. 80% (19.09.2010)

Průměrná komedie, která mě ve své době utekla.  Philippe Noiret naprosto skvělý, ale na to, že tam hrál můj oblíbený herec Christian Clavier známý z Návštěvníků mě zde scházelo více potrhlých situací jak je u Francouzů zvykem. I tak komedie trochu pobaví a věřím, že vidět ji v tehdejší době perestrojky hodnotil bych mnohem více. (13.01.2022)

Francouzi natočili komedii o Rusech, a to přesně v duchu ruských komedií (o Rusech). Humor je díky (nebo možná kvůli) tomu o něco jiný než u nejlepších žabožroutských taškařic, navíc když se na scénáři podílel Christian Clavier, pro jehož potrhlosti tedy rozhodně slabost nemám. Philippe Noiret nicméně perfektní, líbil se mi i bezradný kontrolor a ke konci krásně zblblí příslušníci KGB, leč opravdu vtipných situací (slaneček, výtah...) bylo trochu málo. (08.06.2014)

Hodne znama francuzska komedia, vznikla ovsem za cias perestrojky a glasnosti v byvalom ZSSR. Noiret tu sefoval akemusi hotelu, potom akesi trampoty so stahovanim apartmanu no a Christian Clavier zase nejak suvisi s KGB- uz ani neviem ci tam chcel on, alebo oni nahanali jeho ... kazdopadne podpriemerna komedia, Navstevnici z 90. rokov uz boli lepsi : 40 % (24.03.2019)