Berberian Sound Studio

Podivný kríženec talianskej giallo-horror tvorby a mysterióznych thrillerov dráždiacich rozum a zmysly diváka (Blow Out, The Conversation, Blow-up). Anglický zvukár je prizvaný k práci na talianskom horore, no počas jeho vyčerpávajúceho pobytu vo zvukovom štúdiu sa zdá, že sa tu deje aj niečo viac, čo na neho bude mať väčší dopad, než by sa dalo očakávať. Aj keď sa film primárne prezentuje ako horor, v skutočnosti ide hlavne o psychologickú hrátku, ktorá je síce štýlovo, atmosféricky natočená, no občas je naozaj ťažké ju sledovať a ešte ťažšie sa správne zorientovať v tom, čo vlastne chce povedať. Osobne si myslím, že vyznenie je podobné napr. mainstreamovo milovanej Black Swan (a samozrejme Lynchovkám), no je pravdepodobné, že sa obdobného prijatia nedočká, už len kvôli svojej náročnosti a chladnému prístupu. (30.12.2012)

Snímek ukazující, jak se dělají zvuky, ruchy a postsynchrony k hororu, nemusí být zákonitě také horor, byť se docela nabízel. Gilderoy měl s režisérem i producentem neskutečnou trpělivost. Stále jsem čekal, kdy se jejich šikaně vzepře a oni zůstanou v tratolišti krve. Hlavně jde o zajímavý kousek s pohledem do zákulisí ve smyslu, jak se to dělá. Stále jsem přemýšlel, o jaký film šlo...Suspiria? Phenomena? Vzhledem ke Goblinovi jsem si tipoval Argenta, jehož vizáží i režisér tak trochu připomínal. Jenže kromě čarodějnické akademie se do toho začala míchat historie s inkvizicí a mučením čarodějnic, tudíž jsem došel pro sebe k závěru, že šlo o fiktivní film. Neukazovat, co se děje na plátně ve studiu, bylo sice chytré, ale já pořád čekal, kdy se alespoň kousek filmu objeví. Nakonec pár scén problesklo, ale raději bych viděl jiné. Jedna z působivých scén bylo prostoupení reality s filmem. Za srdce mne ale tenhle kousek nevzal... (11.11.2020)

Strickladovy expresionistické haluze. Vždy mě baví, a vždy mi v komplexnosti jejich podání něco chybí. Nějaké spojení jejich myšlenkového vyústění s realitou. Moct si dělat cokoliv je jistě tvůrčí labuž, ale film by měl být přes jakékoliv autorské úlety dělaný především pro diváka, který si v něm najde nějaké vlastní pravdy, pokušení, úzkosti, myšlenkové paralely atd. Proto to třeba Lynchovi prochází lépe. Berberian Sound Studio je o možném vlyvu zvukařské práce na psychiku zvukaře. O kolizi kultur v uměleckém vyjádřování se. Britská zdrženlivost a kultivovanost versus italský temperament a živočišnost. A krutost. Kdo máte přehled v hororech, znáte rozdíl mezi anglickou produkcí Hammeru a tvorbou italských řezníků... Strickland zde představuje slibný námět, navíc pro cinefily z atraktivního prostředí filmové postprodukce, vyvíjí příbě správnými cestami s rostoucím psychickým nátlakem, ale ve finále ho nedotáhne do uspokojivého climaxu. Nejvíce mě zde potěšila přítomnost hypnotických hereček z jeho pozdějších filmů. A samozřejmě pečlivě namíchaný, brutálně výrazný vícekanálový zvuk. (08.06.2020)

Úchvatná zvukovost na polechtání ušních bubínků. Působivá obrazová kompozice nepostrádající bizarní atmosféru. Neotřelé umístění příběhu do filmového italského studia. Je tu ovšem obrovitánské mínus. Přes veškeré výborně zvládnuté audiovizuální prvky se ale celou dobu prakticky vůbec nic neděje. Sice je dění příběhu něčím perverzně přitažlivé, ať už jde o vytváření původních zvuků ve studiu pomocí zeleniny v rukách pana zvukaře anebo různé halucinační výstřelky v pár scénách, ale stále se nese filmem jakási nedotaženost. Berberian Sound Studio má dle mě za cíl ve vás probouzet představivost a držet vás v nejistotě, ale k čemu to celou dobu je, když se do konce nedočkáte žádného vyústění. Jen samé náznaky a rozčvachtaná zelenina (no dobře, dojde i na melouny). Příběh je v kostce úplně o ničem. (11.08.2015)

Všechen ten analogový fetiš, práce s filmovým médiem, vyprávěním a (ne)diegetickými zdroji je v mém případě jen diváckým příběhem o tom, jak propracovaná struktura umořila vola. Někdo to možná označí za esenci midcultu, ale v druhé půlce projekce jsem se už zajímal jen o to, kdy budu muset opětovně ztlumit zvuk, aby si o mně sousedé nemysleli něco zlého. (05.08.2013)