Země ticha

„Ticho je smrt duše." Citát z úvodu Jayasundarova filmového debutu uvádí diváka v poetické, ale o to naléhavější zkratce do situace - ocitáme se v Kolombu, v nemocnici pro válečné invalidy, kteří trpí rozsáhlými zraněními. Celým snímkem nás provází akademicky chladný voice-over komentář, jenž popisuje danou situaci s lakoničností komentovaných filmových týdeníků. „Dýchají, ale přesto jsou mrtví", „jsou opuštěnými dětmi války" - podobnými výroky komentuje vypravěč černobílý obraz a svou dikcí připomíná průvodce v obludně reálné freak-show. Celý film je mementem několik desetiletí trvajícího válečného konfliktu mezi srílanskými Sinhálci a Tamily a jeho účinek souvisí především se záměrně zvoleným zastaralým filmovým stylem navazujícím například na odosobněné reportáže z druhé světové války. (Letní filmová škola)