Mon pote le gitan

Jeden z prvních filmů, kde Louis de Funès dostal hlavní roli. I když tady ještě v uvozovkách, neboť centrem dění je spíše komediální herec Jean Richard. Ale ono to stejně vyznívá vyrovnaně, tak ještě dejme tomu. Ze současného pohledu je však neodvratitelně hvězdou Funès. Každopádně to ale jistě náhoda nebyla, neboť tento snímek režíroval jeho švagr Francois Gir. Ale nakonec, proč ne. Jak už to většinou bývalo, scénář byl zpracován na základě divadelní hry a Funès dostal pro něj typickou postavu, kterou později ke své herecké slávě ještě více zdokonalil. Postavu podlého městského podnikatele. V rámci dějové zápletky figuruje nepřekvapivě podnikatelův syn, což má za následek spoustu humorných situací. Tentokrát jde o kulturní tradice. Synáček čeká dítě s cikánkou. A její rodina na základě toho chce, aby si jejich syn vzal podnikatelovu dceru. A dějová etuda může začít. O komediální film se však ale skutečně ještě nejedná. Spíše se vše odehrává v humorné duchu, kde režisér dokonce inklinuje k italskému neorealismu. Střet francouzských a cikánských tradic, do kterých se snaží zasáhnout ku prospěchu svému právě onen podnikatel, je však plně vyrovnaný a ničím neurážející. Zkrátka se z toho dělá jen legrace a to je vše. U nás je snímek neznámý a je to docela škoda. V podstatě věci svým způsobem vůbec nezestárnul. Fanoušky Louise de Funèse by uvedení jistojistě potěšilo. (25.08.2022)

Tak já zase nechápu, co na tomto byla komedie. Dost dlouhých záběrů, dialogy, řešení problémů a sem tam hádka. A při tom jsem se měl jako bavit? No, každý má na humor jiný názor a každý pak jiný vkus. Od poloviny filmu zhruba mi navíc začal lézt na nervy hudební doprovod v pozadí. Takže za mne dostane dvacítku pan Funés a to je všechno. A nebýt jeho nedám ani jedno procento. (13.08.2023)