Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Ještě předchozího dílu jsem se zastával, ale tady už bohužel převládlo zklamání. Jako ukončení velmi solidní série se mi to příliš nezamlouvá. Myslel jsem, že to bude ukončení, které opravdu chytne/dojme/uchvátí, ale to se bohužel nestalo. Možná až to dám podruhý tak to bude lepší, ale v tom kině mě to prostě nějak nesedlo. Katniss jako by už ztratila dech, z té zajímavé postavy se stal jen stín. Předvídatelný konec tomu taky nepřidal. Celkově ten děj celého filmu nebyl nic moc, i když jako celek lze tuto sérii hodnotit spíše kladně. Moc mě mrzí, že si pro nás tvůrci na závěr nepřipravili nějakou pecku. 65% (03.02.2016)

„Ahoj, jmenuji se Lenka Dutohlavová, jsem hormonálně nevyvážená, škaredá, hloupá a otylá patnáctiletá piča s rovnátky. Knížka byla úpa boží a filmík totálně super!“ „Ahoj, já jsem Tomáš Teplý, stošedesáticentimetrový poďobaný a šikanovaný lůzr, a prvním rokem studuji perspektivní obor kuchař– číšník-vypatlanec. HG bylo po HP jednoznačně to nejlepší, co jsem v životě četl a viděl. A taky to jediné. Prostě LU-KSUS-NÍ!!!“ „Ahoj, mé jméno je Filip Hoffman a hned po zhlédnutí prvních natočených záběrů finálního dílu jsem se předávkoval „Háčkem“, protože jsem zjistil, jakému kýčovitému svinstvu pro nezletilé mentály jsem se to vlastně upsal, a smlouva se studiem jiným způsobem vypovědět nešla.“ Tak nám druhá nejobludnější literární příjice dvacátého století vyvrcholila opravdu „důstojnou“ poslední vizualizací. …………….. Pardon, musel jsem si poškrábat atopický ekzém, který mi během sledování té plagiátorské dystopické pičoviny naskákal po celém verbalovi. Hangrgejs – Mokrýgej II. je totiž skutečným vrcholem grafomanského popkornového braku a kýče, které jsou v tomto případě navíc citlivě skombinovány s opravdu zkurvenou nudou. Slečna Lórencová dotáhla svou kreaturu k naprosté dokonalosti. S permanentně zpruzeným výrazem „svrbíměvýtok“ si sem tam sice otráveně zajede prsty do toulce, neboť Píta je neskutečný slizák a Homosvod mladší na kluky, ale jinak se tři čtvrtiny filmu potácí mezi všemi těmi předčasně dospělými, silně vzdorujícími náctiletými kokoty a vzájemně se zádumčivě častují nejdávivějšími pouťovými moudry, jako vystřiženými z deníčku vymatlané čtrnáctky. Závěrem si Ketnys krátce vystřelí jak z odporně zlého komunistického diktátora, tak z uzurpátorské kapitalistické pizdy, aby nastolila jedinou spravedlivou a demokratickou vládu slaboduchých dětí a ukrutně přebarvené sluníčko mohlo šťastně a spokojeně zapadat nad Mumulendem. Žel to tímhle ale nekončí, protože se trh retardovaných potratů dělnické třídy dosud nenasytil, a vymetastázovaly nám tu mezitím neméně kulturně hodnotné Diverdemence a Debilrynty, Hangrgejs bez dvou za dvacet. (12.03.2016)

Problém s Hunger Games je v tom, že téma se značně vyčerpalo v prvních dvou dílech, vůbec poprvé jsem si tak přála, aby se tvůrci vydali více blockbusterovou cestou a vykašlali se na nějaké filozofování o fungování světa a společnosti, po čtvrté už to působilo naivně, zvlášť když toto filozofování je prokládáno rozhovory o tom, koho z chlapců si hlavní hrdinka nakonec vybere. Akční scény jsou výborné, nechybí jim dravost a působivost, jen je jich málo. Film to nevyrovnal ani v emocionální rovině, postavy zde sice umírají jako na běžícím páse, ale divák se s žádnou nestihne pořádně sžít. Z nejsilnějších momentů série pak také nebyl úplně vytěžen potenciál. Bez debat jde o důstojné zakončení, jen pocit, že to mohlo být lepší, u mě převládá. (22.11.2015)

Mělo to skončit kočkou. Chápu, že se tvůrci museli držet knižního konce, ale vyznění filmu není jen v rozporu s proměnou, kterou Katniss v posledních dvou dílech prošla (zmínka o nočních můrách coby připomínce PTSD je s ohledem na kýčovitou stylizaci scény dost nepřesvědčivá). Zároveň umrtvuje veškerý „emancipační“ potenciál celé série, když za ideální stav vydává ten nejpitomější genderový stereotyp. Podobně nedávno Eastwood posledními minutami zazdil Amerického snipera. Jinak přitom jde o vcelku uspokojivou snahu natočit YA blockbuster, který odmítá jisté žánrové konvence (neokázalý začátek, nejepičtější akce dlouho před atypicky intimním koncem, rozmlžená hranice mezi dobrem a zlem) a má co říct i dospělým (válečná propaganda, zánik starého světa, překrývání reálných vzpomínek mediálními reprezentacemi). Film stejně jako první část Síly vzdoru začíná nezvykle temnou a nebombastickou scénou, ve které je stanoven směr vyprávění. Katniss musí získat (v doslovném i přeneseném významu) zpět svůj hlas, který posledně ztratila. Přesto po většinu filmu není její kontrola nad situací tak velká, jak si představuje a jak naznačuje i její heroizující rámování (na střed, aby dominovala celému záběru a zároveň čněla nad ostatními postavami) a časté záběry její tváře přes celé plátno. Katnissina cesta osobní pomsty je z velké části shora řízeným propagandistickým spektáklem pro masy, v podstatě dalším ročníkem Hladových her, s troskami Kapitolu coby novou arénou. Iluze svobodné volby a boje za spravedlivou věc není zničena tak důsledně, jak sliboval předchozí díl, ale film pořád jde o sympaticky netuctovou pobídku k zamyšlení nad velkovýrobou popkulturních rebelů, jimž uniká, že nebojují proti systému, ale v rámci něj. 75% (27.11.2015)

Více komorní, osobité a do poslední vteřiny i silně emocionální. Trojice Lawrence-Lawrence-Howard důstojně finišuje to nejlepší, co v posledních letech v rámci post-Twilight produkce vzniklo. Ano, sága o Reprodrozdovi není ani na míle blízko k dokonalosti, ale jako jediná se o to alespoň úspěšně pokusila. (21.11.2015)