Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

No a je to. Zazvonil zvonec a pohádky je šlus. Nejlíp si to zhodnotila Everdeenová sama, když na konci prohlásila, že "po tolika letech už není moc co říct." Souhlas, akorát že ona to teda nebyla žádná hitparáda už od samýho začátku. Teď už jenom doufám, že milejdy Collinsová nemá v šuplíku složku se štítkem "Síla vzdoru 3. část, epilog číslo 1." (07.12.2015)

Nemůžu si pomoct, ale anglický název filmu mě dokáže spolehlivě pobavit. Můj mozek si ho čte jinak, než ve skutečnosti zní. Takže ... Mocinky gej II. nebyl zase až tak úplně špatný, ale ten závěr mě mrzí. Knihu jsem sice nečetla, ale čekala jsem větší drama. Zuzaně patrně docházel dech i při psaní. Určitě bych dala větší herecký prostor Woodymu. Na něj jsem se de facto těšila nejvíc. Taky jsem čekala, že se v boji o svržení vlády Panemu bude víc hladově hrát. Ty dvě pasti se mi z celého filmu zdály málo. Příběh tak trochu obsahově chudý, nicméně snaha o akci a napětí se to snažila vyvážit. Ty rozdivočelé příšerky, hladové po krvi, byly v podzemních tunelech náhodou rozkošné! (07.07.2017)

Ách, Dagmar je hella smutná, jak se to finále rozpadlo. (A tím mám na mysli celý film, ne jeho konec.) A to zvlášť proto, že předchozí Mockingjay mi přirostl k srdci, abych tak řekla. Dobře vystavěné jsou tady dvě scény, ticho před bouří v kanále a závěrečný plot twist. Celková struktura je zoufale nefilmová, nebo mi možná jenom vadí, že scénářově silné momenty se mě svým zpracováním nedotkly a zůstaly papírově nedomrlé? Když tak nad tím přemýšlím, tak je velká nevýhoda, že Katniss nemá skoro žádné (rozuměj pořádné) společné scény se svými oponenty a vůbec tak nějak všechny vedlejší postavy odpadávají jako hrušky a všechny emocionální vazby budované i skrz několik filmů se řeší jedním obejmutím a nebo vůbec, jmenovitě mě štve přirozeně nevyužití PSH, ale s tím asi nemohli nic víc udělat, Jeny Malone, Natalie Dormer, ale i Willow Shields a Julianne Moore. Místo toho se věnuje nesmyslně velký prostor rozhodování mezi týmy Peeta a Gale, což film o dost přibližuje kategorii "fotoromán z Bravíčka", místo k sebe-reflektivní guilty pleasure, kterou měl potenciál být. Ani hudba, kterou mám na prvních třech filmech ze všeho nejraději, na mě neudělala žádný dojem, a závěrečná sentimentální a nabubřelá ukolébavka jen dál pokračovala v rozmělňování jakýchkoli emocí. (26.05.2016)

Už když jsem ohromeně sledoval, jak Strong s Craigem zadaptovali rozvláčnou první polovinu mého nejméně oblíbeného knižního dílu do nejlepšího filmu, tušil jsem, že jejich poslední šíp bude po vzoru Katniss mířit velmi přesně. Naštěstí jsem se nemýlil a druhá Síla vzdoru se tak zcela samozřejmým způsobem stává mou nejoblíbenější hladovou adaptací. Může za to hlavně brilantní gradace, která z deprimovaných dialogů a pochmurné nálady přechází do tuhého boje, bolestivých ztrát - a ještě deprimovanějších dialogů. Dvě vrcholné scény (stoky a pochod k paláci) mě napínaly dokonce tak moc, že jsem i přes znalost všech zvratů chvílemi nedýchal. A přesně o tom Síla vzdoru je. O konci, který naplňuje tu nejtragičtější představitelnou ironii, o hrdinech, kteří zůstanou nenávratně poznamenaní a stojí mi za to jim fandit do poslední vteřiny. V první řadě jsou ale Hunger Games příběhem Dívky v plamenech, jejíž osud a odhodlání může být metaforou, předobrazem, varováním a vším možným dalším. I kdyby jen proto, aby na jejím místě nikdy nemusel stát nikdo z nás. (22.11.2015)

Škoda, že finále rozpatlali do dvou průměrných filmů, protože být to trilogie, nemělo by to chybu. Ve čtyřce se vrací motiv arény, nejzajímavější na ní ale je paranoia z nástupu nové diktatury a nevypočitatelnost navrátivšího se Peety, které dodávají aspoň trochu napětí akčnímu pobíhání ulicemi a podzemím dobývaného Kapitolu. (16.04.2020)