Pád

První a druhá série jsou skvostné a opravdu hodně zajímavé. Pět hvězd bez debat. Když se do seriálu ponoříte, uhrane vás. Je velice zvláštní. Sledujete kroky psychopatického vraha - a ten se vám tak dostane pod kůži, že mu vlastně (ke svému úžasu) fandíte a vlastně ani nechcete, aby byl dopaden. Rozhodující měrou je to samozřejmě zásluha Jamieho Dornana, ale ta jeho figura je i výborně a nečernobíle napsaná. Na jeho protihráčku „Scullyovou", jsem si musela chvíli zvykat, až jsem si na ni stejně nezvykla - nemám tu herečku ráda, připadá mi, že je všude stejná - studená a prkenná. Všechny klady seriálu ale pohřbila zcela zbytečná třetí série. Už první díl se nesmyslně táhl - a nedělo se v něm skutečně nic. Pak se o něco "divného" ještě pokusili, a rozředili to úplně. A to zoufalství nakonec... škoda mluvit. Celkově proto snižuji na 4. (19.02.2017)

Vůbec netuším, kdo Allan Cubitt je, ale podařilo se mu natočit téměř rekonstrukci vzestupu a pádu sériového vraha. Člověk si nemůže nevzpomenout na Dextera, který byl ale víc stylizovaný, The Fall je hodně realistická záležitost. Už jenom, jak tvůrce dokázal využít hezkou tvářičku Jamieho Dornana, který do teď hrál spíše ve sračkách. 90%. (24.07.2019)

// "This is Belfast. Make time." A já si ten čas udělal, pět hodin jsem vyhradil na to, abych sledoval Scullyovou, kterak si dává pauzu od čajových dýchánků s Hannibalem Lecterem a vydává se do drsného Irska pátrat po sériovém vrahovi, který se štítí triček a zjevně sledoval příliš málo dílů Dextera. A proč? Abych si po pěti hodinách přišel jako zmlácená šlapka, která ani nedostala zaplaceno! Jsem nejspíš i hloupá šlapka, když jsem rozhodnutý další řadě dát i přesto šanci ;x jen doufám, že tou druhou řadou tohle drama skončí, na další natahování tu imho fakt není prostor. 3-4* PS. I přes to všechno, G. Anderson = wierdly hot! (08.08.2013)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Je zajímavé, kolik kriminálních seriálů neustále vzniká a jak mohou být stále stejně (více či méně) zajímavé. Po letošním "hannibalovském jaru" by jeden řekl, že z tohoto mračna už nemůže zapršet kvalitně, a ejhle, stačí přeletět z Baltimoru do Belfastu a máme tu sice jen pětidílné puzzle, ale naprosto strhující a děsivé. Asi bude hodně záležet, kdo se na The Fall dívá, já jsem se tedy na to dívala dost osobně a běhal mi z toho mráz po zádech. Ačkoli je to celé o sériovém vrahovi, který ve své touze sklouzává níž a níž (a blíž k policii), celou sérií prostupuje myšlenka, jak to vlastně v dnešní době je, kdo je/má být ten/ta dominantní... Hlavní vyšetřovatelka je ostřílená Gillian Anderson, která nejednoho diváka potěší, její role Stelly někomu může přijít hodně chladná a věcná, ale člověk si klade otázku, jak to všechno cítí tam uvnitř? Děje se tam něco jiného krom logických úvah a kalkulací? A takové přemýšlení mám ráda, ono i pozorování rodinného života toho maniaka je dost zajímavé a když se člověk zrovna nezakusuje do ruky, aby nekřičel společně s obětí, tak si to i užívá... (jedna rétorická- je už totok na vyšetření?) (02.08.2013)