Kueki ressha

Hlavný hrdina je hlupák neschopný si udržať jednu schopnú ľudskú interakciu. Sledovať jeho pohľad na svet je nezaujímavý, pretože odráža nihilistický prístup a neschopnosť zobrať zodpovednosť za svoje činy. Nedospelé správanie nedospelého človeka. Na to ako pôsobí celý plagát je film pomerne depresívny. Nie je tam síce žiadna silná scéna - čo je len a len dobre- ale zase sledovať takýto film s úmyslom mať nejaký presah je tiež hlúposť. Jamašita si holduje zobrazovať loserov. Ale ako obvykle niečo čo by film mohlo posunúť do inej roviny - pre mňa - sa tam nenachádza. Nie je to zle natočené. Má to aj svoje svetlé momenty. ( Hranie sa na zoo je dosť wtf). Keď sa snaží byť citlivejší a pozitívnejší, tak je ako režisér lepší. Takto priemer. (22.05.2018)

Vysloužit si nálepku antihrdiny bývá celkem snadné, stále častěji jen stačí aby nešlo o typický Mary Sue charakter. Liberální použití tohoto termínu pak komplikuje případy jakým je právě The Drudgery Train. Antihrdinství ústřední postavy totiž boří zažité představy o tom, že uvnitř každého antihrdiny se skrývá něco dobrého a pointou příběhů je zpravidla odkrývání jejich schovaných pozitiv a ubezpečení diváků o tom, že své sympatie přeci jen vsadili na toho správného koně. Ať se ale na Kentu díváte jak chcete, nic sympatického se na povrch ne a ne vynořit. Příběh je zasazen do Tokya konce osmdesátých let a středobodem vyprávění je již zmínění devatenáctiletý Kenta, který už od svých patnácti let pracuje jako nádeník. Hned v úvodu se seznamuje se vysokoškolským studentem, který v rámci brigády také dělničí a nepřekvapivě je charakterově přesným opakem Kenty. Vysvětlovat příběh mě nebaví, takže long story short, Drudgery Train krom toho, že poslouží i jako jedinečná sonda do života japonské dělnické vrstvy, tak je hlavně je vynikajícím příběhem desiluzí. Zaplivané části tehdejšího Tokya v podobě různých pajzlů, peepshow a bordelů vzhledem ke Kentově povaze hrají nemalou roli. Na Drudgery Train je nejlepší to, že definitivně nejde o veselý film, ale zároveň také nejde ani o samoúčelnou melancholii. Kentův charakter dodává snímku nevídanou a nefilmově upřímnou reálnost., kterou dokáže napsat jen život sám. Drudgery Train je netradičním ale působivým příběhem, jehož působivost pro mě ještě vzrostla zjištěním, kdo měl na starosti románovou předlohu. (30.03.2014)