Adresát neznámý

G. Sadoul o filmu a jeho tvůrci: Jean Paul le Chanois, původně filmový kritik, natáčel jako asistent s Jeanem Renoirem film „Život patří nám" , určený k propagaci komunistické strany před volbami v r. 1936. Film měl vliv na francouzské kinematografické umění před r. 1939. Jean Paul le Chanois, který byl též asistentem Jeana Renoira při natáčení filmu „Marseillaise", začal natáčet jako samostatný režisér filmy umělecké i dokumentární. Filmy byly vyrobeny za těžkých podmínek, protože obhajovaly myšlenky pokroku, jako na příklad „Život člověka" a „Čas třešní". Jean Paul le Chanois organisoval za okupace s Výborem za osvobození filmu reportáže z podzemí, které tvořily jádro k jeho velkému montážnímu filmu „Uprostřed bouře" (Au coeur de l'orage), povzbuzujícímu k ozbrojenému boji francouzský národ a odhalujícímu zradu, spáchanou Anglosasy a de Gaullem v době nejprudších bojů. V současné době pracuje Jean Paul le Chanois jako scénárista a režisér uměleckých filmů. Po několika pokusech dosáhl úspěchu svým filmem „Škola nezbedníků". Jeho poslední film „Adresát neznámý" je zajímavý pro svou tendenci a přijetí, jehož se mu dostalo od francouzského obecenstva. Není pochyby o tom, že režisér a scénárista se musel říditi výrobními podmínkami kapitalistickými a vybrati námět, který není přímo námětem bojovým, a který se může zdáti někomu anekdotickým. Avšak pod rouškou této humornosti Jean Paul le Chanois zvolil si jako hlavní námět svého filmu francouzský lid, ztělesněný velkým hercem Bernardem Blierem v osobě jednoho pařížského taxikáře. Film „Adresát neznámý" ukazuje názorně různé tváře Paříže během jednoho dne. Velmi dobře odhaluje kontrast, který je mezi prohnilou buržoasií: noviny, novináři, existencialistické bary v Saint Germain a zdravými lidovými silami, organisovanými na pr. v odborovém hnutí taxikářů. Obecenstvo, široké francouzské obecenstvo, přijalo film s nadšením. Bojkotuje čím dál, tím více hollywoodské filmy, vyrobené ať už v Americe nebo ve Francii, libující si v kosmopolitismu, v sadismu, ve smrti, ve válce. Široké vrstvy francouzského obyvatelstva tleskaly tomuto filmu proto, že v něm nalezly vyjádření optimismu, založeného na důvěře v síly lidu. S ohledem na censuru, ať již oficiální nebo neoficiální, toto poselství, které je poselstvím míru, nemohlo ovšem dojíti přímého vyjádření. (Z projevu na VI. MFF.) Filmový přehled 21/1952 (03.12.2007)

Tyhle starší filmy s Blierem a dalšími jsou hrozný... Dávám ještě ty dva body za Funese. (05.02.2005)

Zlatý Medvěd (11.07.2006)

Fantocci u mna nema pravdu, tieto starinky pozeram kvoli starym hercom a kvalitnym hereckym vykonom - tu hrala hlavne moja oblubeny Simone Signoret, kulisy Pariza 50. rokv na urovni, pribeh ma aj po 70 rokoch stale hodne do seba : 77 % (26.09.2020)